Základní technické údaje: Airspeed Horsa Mk.II

Typ: výsadkový a transportní kluzák, výkony: maximální rychlost ve vleku 161 km/h, hmotnost: prázdná 3 402 kg, vzletová 6 917 kg, rozměry: rozpětí 26,82 m, délka 20,42 m, výška 6,4 m

V prosinci 1940 dostala konstrukční kancelář firmy Airspeed Company v London Colney k dispozici specifikaci X.26/40, požadující kluzák schopný přepravit 25 vojáků s výzbrojí, jehož rozpětí mělo být větší než rozpětí bombardéru Wellington. O jedenáct měsíců později mohl vlečný letoun Armstrong Whitworth Whitley zvednout z firemního letiště do vzduchu první ze dvou prototypů kluzáku Airspeed Horsa. Současně firma předala ve snaze urychlit zkoušky do Portsmouthu pět dalších strojů. Ke zkouškám se dostal prototyp letounu Horsa Mk.I s výklopnou dveřní rampou na levém boku trupu a se systémem vlečení na kabelu tvaru písmene Y a Horsa Mk. II s vlekem tvořeným jednoduchým kabelem a s odklopnou přídí, což usnadňovalo nakládání a vykládání lehkých děl a podobných nákladů.

Typ Horsa konstruktéři navrhli prakticky celý ze dřeva, takže výroba mohla rychle a bez problémů začít v závodu nábytkářské firmy Harris Lebus, jež se stala producentem většiny kluzáků. Velké množství jich ale vzniklo i u společnosti Austin Motor Company. Mateřská firma dokončila okolo 700 letounů, jimž patřila výsada jediných strojů tohoto typu, jež se vyráběly, kompletovaly a testovaly na tamtéž místě. Celkem vzniklo 3 633 letounů Horsa. První bojovou akcí se stal přelet třiceti letounů z Velké Británie do severní Afriky, přičemž Britové přišli o pouhé tři stroje. Krátce poté prodělaly kluzáky křest ohněm, když se podílely na invazi na Sicílii. Nasazení se zde dočkalo 137 kluzáků Hadrian a Horsa, přičemž pouze 12 z nich dosáhlo určených bojových prostorů. V deseti případech se jednalo o Horsy. O rok později se kluzáky tohoto typu vyznamenaly při invazi do Normandie, Spojenci je ale používali i v dalších akcích. Při těchto příležitostech Horsy přepravovaly na svých palubách dvacet vojáků. Jejich kapacita byla větší než kapacita kluzáků Hadrian, velké množství proto použili i Američané, přestože vlek jim zajišťovaly letouny se znaky Královského letectva. Přestože mohly posádky po startu odhodit podvozek, velmi často jej nechávaly na letounu po celou dobu nasazení.