Eduard Chalupa se narodil v Praze v roce 1897. Během 1. světové války bojoval na italské frontě. Zde velel kulometné četě a byl povýšen na poručíka. Po vzniku Československa a skončení Velké války se vrátil domů a sloužil u polní stráže. V roce 1919 se zúčastnil bojů s maďarskými bolševiky. V listopadu 1920 byl demobilizován. Poté vystudoval pražské Vysoké učení technické a získal titul elektroinženýra. Krátce působil na ministerstvu hospodářství, následně pracoval ve firmě prodávající rádia. V roce 1938 z ní pro své antisemitské názory odešel a začal pracovat u firmy Philips. Až do léta 1943 působil v pozici vedoucího pobočky v Brně.

Stále více se začal angažovat v nacistické organizaci Mládež Vlajky. Po jejím zániku se stal funkcionářem Moravcova Kuratoria pro výchovu mládeže, byl dokonce hlavním pověřencem pro Prahu. Neopouštěla jej ale touha opět velet vojenské jednotce, a proto začal v rámci Kuratoria  budovat tzv. Družinu 240, označovanou rovněž jako Družina věrnosti, jež představovala jakýsi předstupeň bojového útvaru. Za ní následovaly oddíly Zvláštního zasazení ( ZZ ). Eduard Chalupa byl na jaře 1945 jmenován velitelem tzv. Svatováclavské roty, která se cvičila v Unhošti u Kladna a měla být nasazena v bojích proti Rudé armádě.

Vedení Kuratoria pro výchovu mládeže bylo po osvobození postaveno před soud, Emanuel Moravec spáchal 5. května 1945 sebevraždu. Eduard Chalupa a další vedoucí funkcionáři byli odsouzeni k trestu smrti, verdikt jim ale prezidentská milost změnila na doživotí. Chalupovi byl v květnu 1955 trest zmírněn na 25 let. Stále více se však u něj začaly projevovat příznaky tuberkulózy, ke které se přidal hnisavý zánět pobřišnice a pohrudnice.  Tomu 17. září 1960 Eduard Chalupa ve vězeňské nemocnici v Praze na Pankráci podlehl.