Základní technické údaje: Automatický kanon Mk. IV

Ráže: 20 mm, délka zbraně: 2,21 m, hmotnost: ( pouze zbraň ) 66,68 kg, rozsah náměru: - 10° až + 75°, rozsah odměru: 360°, počáteční rychlost střely: 831 m/s, účinný dostup střely: 1 097 m, kadence: 465 – 480 ran/min, hmotnost střely: 0,119 kg

Historie 20 mm kanonu Oerlikon sahá až do roku 1914. Kanon tehdy vyrobil jistý Reinhold Becker v Německu. První verze kanonu se uplatnily během 1. světové války ve výzbroji německého letectva. V roce 1919 převezl Becker své dílo do Švýcarska, kde jej vyráběla společnost SEMAG. Tu později převzala firma Werkzeug – Maschinenfabrik Oerlikon ve švýcarském městě Oerlikon. Nový koncern rozběhl výrobu řady typů kanonů Oerlikon. Původní Beckerův kanon se vyráběl jako typ F, model společnosti SEMAG jako typ L a vlastní verze nesla označení typ S. Kanon se rovněž vyráběl licenčně v různých zemích. Jedním z prvních licenčních výrobců byla Francie s kanonem 2 – cm Mitrailleuse C.A. Oerlikon, další bylo například Japonsko s verzí typ 98. Kanon se prodával do celého světa, letecké a protiletecké kanony Oerlikon byly velmi žádané.

Oerlikon pracoval s těžkým dynamickým neuzamčeným závěrem s předzápalem. K iniciaci náboje došlo před úplným uzavřením závěru, který se svou zúženou přední částí zasouval do nábojové komory. Náboje kanonu se před nabitím do zbraně olejovaly. Otevírání závěru dále brzdila rozměrná vinutá pružina kolem hlavně, která byla rozpoznávacím znakem kanonu. Po roce 1935 se Oerlikon vyráběl i ve Velké Británii pro potřeby Královského námořnictva. V britské výzbroji tak byly velké počty 20 mm Oerlikonů, které se zde velmi dobře osvědčily. Od roku 1940 se kanony montovaly na lafety všech druhů pro pozemní použití. Některé z těchto britských lafet byly velmi jednoduché. Jiné, například polomobilní lafeta Haszard, byly podstatně tradičnější. Později během války se začala vyrábět lafeta pro trojnásobnou montáž kanonů nad sebou. Některé lafety se později montovaly i na užitková vozidla.

Kanony Oerlikon běžně používaly bubnové zásobníky na 60 nábojů. Některým verzím sloužil krabicový zásobník na 20 nábojů, včetně zbraní používaných Němci, kteří své Oerlikony označovali jako 2 –cm Flak 28 nebo 2 –cm Flak 29. Některé německé kanony byly později předány Italům jako verze Cannone - Mitragliera da 20 Oerlikon. Za oceánem vyráběli Američané od roku 1940 Oerlikon jako 20 mm automatický kanon Mk. IV. Kanon byl původně určen pro britské Královské námořnictvo, později jej Američané vyráběli pro své vlastní potřeby. Typ se zvlášť dobře uplatnil v Pacifiku proti japonským sebevražedným pilotům. Kanon Oerlikon je tak další zbraní, která vzešla z půdy neutrálního státu, ale nakonec ji používaly všechny bojující strany. Spojenecké lodě svými kanony sestřelovaly japonské kamikadze, jejichž letouny měly na palubě letecké kanony téže značky. Stejná situace panovala i v Evropě. Mnohé letouny Luftwaffe byly vyzbrojeny některým typem kanonu Oerlikon.

Mnohé kanony armády Velké Británie měly svůj původ v typech Královského námořnictva, které se daly velmi snadno upravit pro použití na některé z řady pozemních lafet. Ve službách nejrůznějších námořnictev se palubní kanony Oerlikon montovaly zpravidla na jednoduché stojanové lafety. Mnohé Oerlikony ze 2. světové války se ještě dnes používají ( již jen vzácně na zemi ). Zůstaly oblíbenou námořní zbraní, což není špatná vizitka pro kanon, jehož kořeny sahají do roku 1914. Je proto pravděpodobné, že kanonů Oerlikon bylo vyrobeno více než kterékoli jiné zbraně tohoto druhu.