Základní technické údaje: 8 – cm 29 M

Ráže: 80 mm, rozměry: délka hlavně 4,0 m, hmotnost: přepravní 4 200 kg, bojová 3 300 kg, rozsah náměru: + 80° až – 3°, rozsah odměru: 360°, počáteční rychlost střely: 750 m/s, účinný dostup střely: 10 000 m, hmotnost střely: 8 kg

Švédský výrobce Bofors kromě celosvětově proslulého 40 mm kanonu vyráběl také větší a poměrně úspěšný 75 mm protiletadlový kanon. Koncern Bofors vždy trval na tom, že tento kanon je výsledkem vlastního vývoje. Nelze však nevidět, že jeho konstrukce vznikla v době, kdy Bofors úzce spolupracoval s německou společností Krupp. Kruppova konstrukční pobočka byla přemístěna do Švédska, čímž se německému výrobci podařilo obejít ustanovení Versailleské mírové dohody. Nyní je téměř jisté, že mezi konstrukčními týmy obou společností došlo k určitému přenosu myšlenek. Ve stejné době, kdy Kruppovi návrháři přišli s 75 mm kanonem, který nakonec vedl ke vzniku slavného kanonu ráže 88 mm, přišel Bofors se svým 75 mm modelem 1929. Model 1929 se sice od Kruppova kanonu ráže 75 mm v řadě detailů odlišoval, výkonem si však obě zbraně byly velmi blízké. Společným konstrukčním rysem bylo použití křížové lafety umožňující kruhový odměr a podobná délka a uspořádání hlavní obou zbraní. Kanon Krupp se dočkal jen omezeného použití u německého námořnictva a několika jihoamerických států, zatímco kanon Bofors přijala švédská armáda do výzbroje ve dvou verzích.

Bofors vyráběl dvě hlavní verze svého 75 mm kanonu jako model 29 a model 30. Lišily se jen v detailech, oba se pro exportní účely vyráběly v rážích 75 a 80 mm. Exportní verze v obou rážích putovaly do Argentiny, Číny, Finska, Řecka, Maďarska, Íránu a Thajska. Jedním z největších zákazníků firmy Bofors bylo Maďarsko, které odebíralo kanony v ráži 80 mm. Tyto zbraně se velmi intenzivně využívaly v době, kdy byla maďarská armáda německým spojencem. Kanony byly od roku 1941 až 1944 nasazeny na východní frontě, větší počet jich sloužil k obraně maďarského území. V Maďarsku nesl model 29 označení 8 – cm 29M. Jiným kupcem 80 mm verze byla Holandská východní Indie, ale jen málokteré z jejich kanonů přežily boje proti Japoncům roku 1942.

Kanon Bofors měl solidní konstrukci. Používal křížovou palebnou platformu, která se v palebném postavení spouštěla z dvouosého kolového podvozku. Nápravy se před střelbou z kanonu zcela demontovaly. Hlaveň uzavíral horizontální klínový závěr. Praktický stejný závěr měl i kanon Krupp. Bofors byl v porovnání s Kruppem celkově jednodušší. Neměl složité ovládací prvky, snadněji se obsluhoval a mohly jej ovládat i méně kvalifikovány obsluhy. Právě proto se kanony Bofors mohly osvědčit jako účinné zbraně i v rukou čínských vojáků. Kvůli nenáročné obsluze si kanon do své výzbroje vybrala i armáda Holandské východní Indie, která neměla nadbytek vojáků s technickým vzděláním. Celkově lze kanon Bofors pokládat za kvalitní zbraň. Jeho výkon však nové protiletadlové prostředky brzy překonaly.