Základní technické údaje: K 12

Ráže: 210 mm, délka hlavně: 33 300 mm, hmotnost: 308 000 kg, rozsah náměru: + 25° až + 55°, rozsah odměru: 0°, úsťová rychlost: 1 500 m/s, dostřel: 115 000 m, hmotnost střely: 107,5 kg

Wehrmacht vlastnil menší počet železničních děl ráží mezi 170 až 800 mm, která však na průběh války neměla velký vliv. Z technického hlediska se však jednalo o mistrovská díla. Jedním ze známých děl bylo znovuobjevené dělo z 1. světové války Pařížanka, K 12 ( E ), s ráží 210 mm a s maximálním dostřelem 115 000 m, což byl největší dostřel, jakého mohla děla dosáhnout.

Nejen za 2. světové války, ale i dnes je to pozoruhodný údaj. První dělo bylo uvedeno do provozu v březnu 1939, druhé – 21 – cm K 12N bylo předáno v červenci 1940. Ani jedno z obou děl nemělo odměr, hlaveň se nemohla pohybovat ve vodorovné rovině.

Aby se dělo zamířilo, muselo být umístěno na železniční točně nebo na železničním podvozku a na kolejové střelecké křivce. Během války bylo z dělostřelecké baterie číslo 701 vystřeleno všehovšudy jen osmdesát tři střel. Náklady a energie a zejména také čas, potřebný k přípravě děla k palbě byly enormně vysoké. Výroba a nasazení tohoto děla byly zastaveny, protože jejich vynakládání v jiných oblastech bylo rozhodně účelnější. Proto tato děla zůstala jen památníkem inženýrského a zbrojařského umění, i když bez praktického významu.