Základní technické údaje: Dora

Ráže: 800 mm, délka hlavně: 32 800 mm, hmotnost: 1 350 000 kg, rozsah náměru: + 10° až + 65°, rozsah odměru: 0°, úsťová rychlost 820 m/s, dostřel: 47 000 m, hmotnost střely: 4 800 kg

Opravdovými obry mezi děly byla dvě děla ráže 800 mm Dora a Gustav, která byla zadána velením Wehrmachtu k ostřelování pevnostních staveb a zařízení Maginotovy linie. Gustav byl pojmenován podle nejvyššího ředitele firmy Krupp, Gustava Kruppa von Bohlen und Halbach. Dělo Dora neslo křestní jméno manželky jednoho z vedoucích vývojových inženýrů. Obě obří děla byla vzhledem k plánovaným úkolům dodána vojenským jednotkám příliš pozdě, a proto byla nasazena na východní frontě.

Jedná se o největší děla, jaká kdy spatřila světlo světa. Po zhotovení je bylo třeba demontovat na jednotlivé části, dopravit je na místo bojového nasazení a tam opět sestavit. Tato činnost včetně postavení nutných železničních zařízení vyžadovala týdny práce a asi 4 000 mužů! Na obranu před leteckým útokem je doprovázel speciální pluk protiletadlových kanonů. K tomu ještě přistupoval strážní pluk, který chránil útvary před útoky partyzánů. Protože zbraň neměla možnost nastavení odměru, musely se koleje položit do kruhu, aby se po nich mohlo přesunout celé dělo do úhlů odpovídajících odměru. Pro posun děla na speciálním železničním podvozku na palebné pozice se používalo dvou dieselových lokomotiv typu V188, jež pouze pro tento účel vyvinula firma Krupp. Přesné nastavení se provádělo vlastním pohonem, pomocí vestavěných elektromotorů v podvozku děla. U všech německých železničních těžkých děl od dob Pařížanky se granátové nábojnice ukládaly v klimatizovaných vagónech, aby se udržela optimální a především vypočitatelná hodnota požadované teploty 15° C pro zažehnutí nitroglycerinu.

Pouze jedno dělo – Gustav bylo bojově nasazeno. Stalo se tak při obléhání pevnosti v Sevastopolu na Krymu a bylo z něj vystřeleno celkem 48 granátů. Průbojnost obrovské střely o hmotnosti 7 100 kg umožnila zničit sklad munice, jenž byl uložen v hloubce 30 m v přírodní skále. Druhý kanon, Dora, nebyl nikdy nasazen do výzbroje a třetí dělo nebylo ani dokončeno. Vznikly také plány na využití raketového pohonu střel, který by prodloužil dostřel na 150 km. Po válce ukořistila US Army pozůstatky dvou děl v Grafenwöhru. Měla být zničena, aby nepadla do rukou nepřítele. Další dělo získali Sověti v Auerswalde v Sasku, ovšem rovněž částečně zničené výbuchem. Sovětští odborníci analyzovali trosky kanonu i nedotčené díly, ale o tom, kam se poděly, není nic známo. Zatímco těžká železniční děla představovala technické mistrovství, byla děla Dora a Gustav v podstatě plýtváním materiálem, vynalézavostí i lidskými zdroji.