Základní technické údaje: Püppchen

Ráže: 88 mm, délka: celková 2,87 m, délka hlavně 1,60 m, hmotnost: přepravní 146 kg, bojová 100 kg, hmotnost rakety 2,66 kg, dostřel: 700 m, účinný dostřel proti obrněným vozidlům 230 m, náměr: - 18° až + 15°, odměr: 60°

Němci brzy zjistili, že doprava kumulativních bojových hlavic proti obrněným cílům střelbou z klasických dělostřeleckých zbraní je málo účinná. Nízký efekt byl způsoben stabilizační rotací kumulativních střel kolem podélné osy, která rozptylovala kumulativní paprsek dopadající na cíl. Proto konstruktéři vyvíjeli střely s raketovým pohonem, stabilizované šípově. Výsledkem jejich úsilí byly malé rakety ráže 88 mm s kumulativní bojovou hlavicí, jejichž výkon postačoval k probití pancíře všech tehdy existujících tanků nepřítele. Poté bylo třeba pro tyto střely vyvinout vhodný raketomet.

Zdá se, že v této vývojové fázi měli němečtí konstruktéři jen málo zkušeností s konstrukcí raketometů. Zbraň vyvinutá pro vystřelování raket nakonec připomínala malé dělo. Nazývala se Püppchen ( Panenka ). Oficiální označení bylo 8,8 – cm Raketenwerfer 43. Vypadala jako malý kanon, nejen svým pojetím, ale i dalšími prvky, jako byl například ochranný štít nebo kolová lafeta. V palebném postavení se kola lafety dala odejmout, aby se tak snížila silueta zbraně. Vlastní raketomet potom spočíval na horní lafetě. Raketa se do hlavně zasouvala konvenčním závěrovým mechanismem v zadní části hlavně. Püppchen se od skutečných děl lišila jen tím, že postrádala brzdovratné zařízení. Síly zpětného rázu vzniklé při výstřelu byly pohlceny vlastní hmotou lafety. Mířič zaměřoval hlaveň pomocí dvouruční rukojeti a navedením hlavně do směru cíle.

Do výzbroje byla zbraň zavedena v roce 1943. V bojových podmínkách byl maximální dostřel kolem 700 m, účinnou střelbu proti tankům bylo možné vést do 230 m. Püppchen měla jen primitivní mířidla. Rychlost střelby mohla dosáhnout až 10 ran za minutu. Další konstrukční zvláštností byla možnost rozebrat zbraň na sedm dílů pro přepravu pomocí soumarů. Pohyb na sněhu zase usnadňovaly lyžiny. Na vnitřní straně štítu byly vytištěny pokyny pro nevycvičenou obsluhu, které informovaly o použití raketometu v boji.

Raketomet se ve výrobě neudržel příliš dlouho. Již při zahájení výroby se Němcům podařilo v severní Africe ukořistit americké bazooky, které potom prozkoumali němečtí konstruktéři. Ti si rychle uvědomili, že ke střelbě raket ráže 88 mm postačí jednoduchá trubka a že Püppchen je vlastně zbytečně těžká a složitá zbraň. A tak se výroba prvního německého raketometu zastavila velmi brzy po svém zahájení. Vývoj i výroba se poté soustředily na jednoduché pancéřovky. Nicméně vyrobené raketomety našly využití. Používaly se až do konce 2. světové války, především na italském bojišti, kde jich Spojenci ukořistili velké počty. Následně je podrobili detailnímu zkoumaní. Zjevně se vyskytly pokusy upravené raketomety 8,8 – cm Raketenwerfer 43 použít jako výzbroj lehkých obrněných vozidel. Tyto záměry se však nedočkaly realizace ve významnějším počtu.