Základní technické údaje: polní kanon typu 38 ( vylepšený )

Ráže: 75 mm, délka vlastní zbraně: 2,286 m, hmotnost: přepravní 1 910 kg, bojová 1 136 kg, rozsah náměru:  - 8° až + 43°, rozsah odměru: 7°, počáteční rychlost střely: 603 m/s, dostřel: 11 970 m, hmotnost střely: 6,025 kg

Polní kanon typ 38 ( vylepšený ) bylo označení přisouzené západními zpravodajskými službami kanonu, který Japonci široce používali ve výzbroji svých polních baterií v letech 1935 – 1945. Měl svůj původ v Kruppově konstrukci, na kterou získali Japonci licenční práva již v roce 1905. To byl původní typ 38. Během 1. světové války Japonci bedlivě pozorovali vývojové trendy v zahraničí, aby mohli modernizovat svoji vlastní výzbroj. Zřejmě nejpatrnějším vylepšením, které do konstrukce kanonu vnesli Japonci, byla nová lafeta. V porovnání s původní kruppovskou lafetou umožnila zvětšení rozsahu náměru a tomu odpovídající zvětšení maximálního dostřelu. Další menší úpravy vedly ke změně vyvážení hlavně na kolébce, v detailech se změnilo i brzdovratné zařízení. Ačkoli modernizovaná zbraň dostala od Spojenců název polní kanon typ 38 ( vylepšený ), v roce 1941 se modifikace týkala jen zanedbatelného množství zavedených kanonů a zvláštní označení tak bylo v podstatě zbytečné.

Přes změny provedené Japonci zůstala konstrukce kanonu vesměs konvenční. Nijak mimořádný nebyl ani výkon kanonu. Po celou dobu služby ve výzbroji armády se kanony přepravovaly pouze pomocí koní a soumarů. Neprováděly se na nich žádné úpravy, které by umožnily tažení za motorovými vozidly. Kanon typu 38 měl archaický vzhled. V době 2. světové války byl již značně zastaralý a v armádní výzbroji jej držela jen skutečnost, že Japonci nebyli schopni rozvinout svůj průmysl natolik, aby vyráběl v dostatečných počtech modernější dělostřelecké zbraně. Počátkem 2. světové války v Japonsku vznikaly mnohem modernější a výkonnější polní kanony ( od ráže 75 mm výše ), nikdy však nebyly k dispozici v potřebných počtech a nemohly nahradit zavedený typ 38.

Během počátečních fází japonské války proti Číně ve 30. letech se typ 38 velmi úspěšně uplatnil při plnění svých bojových úkolů. Když se do boje proti Japoncům zapojila v roce 1941 spojenecká vojska, situace se podstatně změnila. Po počátečních snadných úspěších byli japonští dělostřelci často bezmocní dokonce i proti menším silám spojeneckého dělostřelectva. Sláva typu 38 rychle upadala. Kanon byl závislý na přepravě koňmi a snadno jej tak znehybnila nepřátelská akce nebo obtížnější terénní podmínky. Mnohé bojeschopné japonské kanony byly ztraceny nebo vyřazeny proto, že se nemohly rychle přemístit na jinou pozici. Po roce 1945 se velké počty kanonů typ 38 dostaly do rukou různých armád v jihovýchodní Asii, ať již oficiálních nebo partyzánských. Existují záznamy o použití těchto zbraní proti francouzským silám v Indočíně ještě ke konci 40. let.