Základní technické údaje: Typ 98

Ráže: 20 mm, délka zbraně: 1,46 m, hmotnost: bojová 268,77 kg, rozsah náměru: - 10° až  + 85°, rozsah odměru: 360°, počáteční rychlost střely: 830 m/s, účinný dostup střely: kolem 3 650 m, kadence: 120 ran/min, hmotnost střely: 0,136 kg

20 mm automatický kanon typu 98 byl do výzbroje japonské armády zaveden v roce 1938. Od počátku byl navržen jako dvouúčelová zbraň použitelná proti letadlům a obrněným pozemním cílům. Měl proto poněkud zvláštní lafetu, která měla dost archaický vzhled. V tomto případě však byl první dojem matoucí, neboť typ 98 byl naprosto moderní zbraní s velmi dobrým celkovým výkonem. Lafeta kanonu byla vysoká, opatřená dvěma loukoťovými koly. Zbraň mohla být tažena za lehkým užitkovým vozidlem nebo spřežením soumarů, mohla s ní také manipulovat skupina vojáků. V palebném postavení se vyklopila lafetová ramena a vytvořila tak dvě zadní nohy trojnožky, třetí noha se vyklápěla dopředu. Po rozvinutí trojnožky se kola zvedla ze země, čímž se umožnil kruhový odměr zbraně se střelcem – mířičem na malém sedadle za kanonem. V případě nutnosti se dal kanon rozebrat na několik břemen, která se převážela s pomocí soumarů nebo nesla na nosítkách vojáků. S kanonem bylo možné střílet již před rozvinutím trojnožky a zdvižení kol, ale vzhledem k poměrně vysoké poloze těžiště rychle ztrácel stabilitu. Příprava zbraně ke střelbě za pomoci dvou nebo tříčlenné posádky zabírala pouze tři minuty.

Typ 98 byl velmi účinnou zbraní především díky svému střelivu ráže 20 mm, podobnému střelivu protitankové pušky typu 97. Náboje pro typ 98 však měly o něco delší a širší nábojnice. Střely kanonu typu 98 probíjely 30 mm pancíř ve vzdálenosti 250 m, jejich účinek proti nízko letícím letadlům je tedy možné si dobře představit. Podle mnoha svědectví se typ 98 používal více jako protiletadlová než protitanková zbraň, ačkoli jeho kadence byla poměrně nízká. Rychlost střelby dále snižovala nutnost časté výměny svisle umístěných krabicových zásobníků, které měly kapacitu pouhých 20 nábojů.

V malém počtu vznikl dvojkanon typu 98. Japonci používali ještě další zbraně ráže 20 mm. V roce 1944 potřebovala japonská armáda naléhavě velké počty protiletadlových prostředků a do výzbroje se tehdy dostaly nejrůznější zbraně. Jedním zdrojem byly přebytečné letecké zbraně, další poskytlo japonské námořnictvo. Zbraně se montovaly na provizorní lafety a sloužily k obraně strategických ostrovů. Byl mezi nimi i 20 mm kanon, který na pevninu putoval s původní námořní lafetou. Kanony se staly součástí výzbroje pobřežních pevností, ve kterých se instalovaly jednoduché, dvojnásobné i trojnásobné montáže kanonů. Námořní 25 mm automatický kanon typu 96 se svým výkonem blížil armádnímu kanonu typu 98. Obsluhovaly jej armádní posádky. Ke zvýšení pohyblivosti se některé námořní kanony umisťovaly na jednoduché saně, které usnadňovaly manipulaci se zbraní v nerovném terénu.