Základní technické údaje: Kanon P.U.V. vz. 36

Ráže: 47 mm, délka vlastní zbraně: 2,04 m, hmotnost: přepravní 605 kg, bojová 590 kg, odměr: 50°, náměr: - 8° až + 26°, dostřel: 4 000 m, hmotnost střely: 1,64 kg ( protipancéřová ), 1,5 kg ( trhavá ), tloušťka probíjeného pancíře: 51 mm při střelbě na 640 m

Československá firma Škoda se sídlem v Plzni byla jedním z prvních evropských výrobců, který zaměřil svoji pozornost na specializované protitankové kanony. Ve 20. letech uskutečnili její technici a konstruktéři řadu pokusů a studií, jejichž cílem byl účinný protitankový kanon. V roce 1934 společnost představila kanon ráže 37 mm. Z různých důvodů se tato zbraň nedočkala širšího přijetí, neboť všeobecně se mělo za to, že by protitankový kanon měl mít větší ráži. V roce 1936 se objevil 47 mm kanon Škoda P.U.V. vzor 36. Kanon okamžitě objednala československá armáda.

Ve své době byl kanon vz. 36 jedním z nejvýkonnějších a nejúčinnějších evropských protitankových kanonů. Jeho střela měla poměrně vysokou hmotnost 1,65 kg a mohla probít pancíř jakéhokoliv tanku až do vzdálenosti 640 m. V té době dostřel většiny protitankových kanonů dosahoval 185 – 275 m. Přes svůj vynikající palebný výkon byl kanon vz. 36 poněkud nemotorný. Měl nemoderní loukoťová kola a velmi dlouhá ramena lafety, která v palebném postavení zajišťovala jeho stabilitu. Posádku chránil štít se sklápěcími díly nad koly, které se při přepravě skládaly. Zvláštností byl horní okraj štítu s vybráními, které usnadňovalo maskování kanonu. Zvlněná linie horního okraje narušovala pravidelné linie, typické pro dělostřelecké zbraně. Nad hlavní vystupoval výrazný válec brzdovratného zařízení. Dalším rozpoznávacím znakem byla neobvyklá jednokomorová úsťová brzda.

Výroba kanonů pro československou armádu měla prvořadý význam. Typ proto zaznamenal jen zanedbatelný vývoz. Jen jednou bylo vyvezeno malé množství kanonů do Jugoslávie. Kanony tvořily výzbroj speciálních protitankových rot československé armády. Pěchotní protitankové jednotky však měly s málo pohyblivou zbraní problémy. Nakonec dostaly původně vyvinutý 37 mm kanon, jehož výroba se také rozeběhla. Tento kanon měl označení kanon P.U.V. vz. 37. Celkové uspořádání této zbraně bylo obdobné jako v případě kanonu ráže 47 mm, menší kanon však měl modernější ocelové ráfky s pneumatikami.

Kanon vz. 36 nakonec ve prospěch svých původních uživatelů nevystřelil jediný výstřel. Mnichovská dohoda z roku 1938 umožnila Němcům převzít pohraniční opevnění Československa bez vojenského odporu. Tak se Němci zmocnili velkého počtu kanonů speciálně upravených pro použití ve statických opevněních. Další velké množství kanonů, tentokrát na kolových lafetách, získali Němci při převzetí kontroly nad zbytkem Československa na jaře roku 1939. Kanon vz. 36 poté obdržel označení 4,7 – cm Pak 36 ( t ) a stal se vítaným obohacením německého dělostřeleckého parku. Kanon se prakticky stal standardní zbraní německé armády. Ve výzbroji druhosledových jednotek zůstal až do konce roku 1945. Kanon se montoval na několik typů motorových pásových podvozků jako výzbroj několika německých stíhačů tanků. I v této roli se osvědčil jako účinná protitanková zbraň. Kanon vz. 37 na druhou stranu opustil služby německé armády již nedlouho před koncem roku 1941.