Základní technické údaje: Ordnance,Q.F., 25pdr Mk.II

Ráže: 87,6 mm, délka vlastní zbraně: 2,40 m, hmotnost: přepravní a bojová 1 800 kg, rozsah náměru: - 5° až  + 40°, rozsah odměru: na lafetě 8°, počáteční rychlost střely: 532 m/s, dostřel: 12 253 m, hmotnost střely: 11,34 kg

Tento kanon se stal jednou z nejslavnějších britských dělostřeleckých zbraní. Vznikl na základě operačních analýz provedených po skončení 1. světové války. Z jejich výsledků vyplývalo, že by britská armáda měla být vyzbrojena novou dělostřeleckou zbraní, kombinující vlastnosti kanonů a houfnic. Některé vývojové práce na této zbrani proběhly ve 20. a 30. letech. Prostředky na vývoj projektu však byly velmi omezené. Až v polovině 30. let byl v plném rozsahu schválen program, jehož cílem byl vývoj nové zbraně, která měla nahradit počty zastarávajících britských 18liberních polních kanonů a 114 mm houfnic. Protože však byly ve 30. letech k dispozici velké počty 18liberních kanonů, nařídila státní pokladna, že musí být nalezen způsob jejich dalšího využití.

Tak vznikl rychlopalný 25liberní kanon Mk.I, tvořený novou zbraní umístěnou na staré 18liberní lafetě. S touto zbraní vyrazil britský expediční sbor v roce 1939 do války. Stará lafeta byla modernizována použitím nových kol s pneumatikami a dalšími změnami. Nakonec však měl kanon Mk.I jen velmi málo možností předvést své schopnosti předtím, než o většinu z nich britská armáda přišla u Dunkerque. Poté přišel 25liberní kanon Mk.II na 25liberní lafetě Mk.I. Jednalo se o zbraň, která měla nahradit stará děla, jednu z prvních, kterou bylo možné popsat jako kanonovou houfnici. Používala dělené střelivo s možností změny velikosti prachové náplně, přičemž se mohla stejně účinně použít i při střelbě spodní skupinou úhlů. Hlaveň byla konvenční konstrukce, s mohutným klínovým závěrem posouvaným ve svislém směru. Lafeta se vyznačovala několika zvláštnostmi. Pomocí tvarovaného nosníku připevněného na kruhové točně horní lafety mohl jeden muž snadno a rychle provádět změnu odměru zbraně.

Konstrukce houfnice od počátku předpokládala její přepravu motorovým vozidlem. K tažení se zpravidla používal některý z tahačů řady Quad. Prakticky ihned po svém prvním nasazení v severní Africe se 25liberní kanony začaly používat jako protitankové zbraně. Malé protitankové 2liberní kanony byly proti tankům Afrika Korpsu naprosto bezmocné. 25liberní kanonová houfnice tak byla jediným řešením, které bylo po ruce. Právě v boji proti tankům se plně prokázaly kvality kruhové palebné točny, která umožňovala rychlou změnu zamíření houfnice z jednoho cíle na další. Při střelbě na tanky se však spoléhalo pouze na výbušnou sílu střel, protože speciální protipancéřová munice nebyla pro zbraň k dispozici. Nakonec se takový náboj vyvinul. Měl však vyšší prachovou náplň, která vyžadovala vybavení hlavně úsťovou brzdou. V této podobě se pak 25liberní kanonová houfnice používala až do konce 2. světové války. Podle specifických požadavků se na lafetě houfnice provedly některé změny.

Pro boj v džungli a pro vzdušné výsadky se vyvinula užší verze ( 25liberní Mk.II na 25liberní lafetě Mk.II ) a verze s rozevírajícími rameny ( 25liberní Mk.II na 25liberní lafetě Mk.III  ), která umožnila větší rozsah náměru pro boj v horských oblastech. Australané přišli se svojí vlastní, podstatně pozměněnou verzí, umožňující námořní přepravu ve složeném stavu. Vznikla také námořní varianta zbraně. Umístěním houfnice na kanadský motorový podvozek vznikl 25liberní samohybný kanon Sexton. Dále vznikla řada zkušebních a experimentálních verzí. Klasickým přechodným řešením bylo umístění 17liberních protitankových hlavní na 25liberní lafety. Ukořistěné houfnice Němci označili 8,76 – cm FK 280( e ). 25liberní houfnice odvedla dobré služby všude tam, kde se používala. Disponovala dobrou hodnotou dostřelu a bez problémů snášela i velmi hrubé zacházení a obtížné provozní podmínky. Zbraň zůstala ve výzbroji mnoha armád ještě řadu let po skončení 2. světové války, u některých sil slouží doposud. 25liberní kanonová houfnice patří mezi ta děla, která vstoupila do historie jako klasická. Mnozí dělostřelci na ní s láskou vzpomínali.