Obléhání staré pevnosti

Více jak 14 dnů odolávali vojáci polské pevnosti Modlin německé přesile. Nezlomilo je letecké ani dělostřelecké bombardování, pozemní útoky, nedostatek potravin a munice, ani nemoci. Vzdali se teprve ve chvíli, kdy již neměli za co bojovat – po kapitulaci Varšavy.

Soutok řek Visla a Narev asi 30 kilometrů severozápadně od Varšavy je nejen krásnou přírodní scenérií, ale odedávna také strategicky důležitým bodem. Již během polsko – švédských válek v 17. století zde Švédové vybudovali opevněný tábor. Význam místa si uvědomovali i ruští generálové, kteří zde po rozdělení Polska koncem 18. století navrhovali vybudovat pevnost. Z plánů však sešlo a se stavbou začali až Francouzi během napoleonských válek. Podoba fortifikací vycházela z nejnovějších poznatků o stavbě opevnění. Když Napoleon utrpěl koncem roku 1812 v Rusku porážku a musel ustupovat na západ, dostal velitel pevnosti rozkaz bojovat v ruském obklíčení a vázat ruské síly. Tvrz odolávala až do 1. prosince 1813, tedy ještě skoro měsíc a půl po bitvě u Lipska, která znamenala rozhodující porážku Napoleonových vojsk.

Znovu se modlinská pevnost připravovala k obraně při tzv. listopadovém povstání v letech 1830 – 1831, kdy se Poláci v Království ( části ruského záboru zvaném též podle vídeňského kongresu Kongresovkou ) vzbouřili proti carské vládě. Vojenské akce se však pevnosti vyhnuly, a když v září 1831 pod ruským náporem kapitulovala Varšava, přestala mít obrana tvrze smysl. Následně začali Rusové na území Kongresovky rozšiřovat a přestavovat systém opevnění, což se týkalo i Modlinu, jenž ovšem nyní nesl nový název Novogeorgijevsk. Pevnost postupně procházela modernizací a byla dále rozšiřována, takže nakonec představovala velmi rozsáhlý vojenský prostor a na počátku 20. století jednu z největších pevností v Evropě. Přesto zhruba 105 000 ruských vojáků bránících Modlin v létě 1915 proti německému útoku nedokázalo pevnost dlouho udržet. Síla obránců se zdála být velká, faktem však zůstává, že měli nedostatečnou výzbroj a mnohdy i velmi špatný výcvik. Němcům navíc padl do rukou štábní automobil s plány pevnosti. Ta se tak nakonec dokázala bránit pouhých 11 dní.

( Pevnost Modlin )

Znovu se střely a střepiny granátů zarývaly do zdí modlinských fortů během polsko – ruské války. Konflikt trvající od začátku roku 1919 přešel následujícího léta do rozhodující fáze. Rudá armáda stála na předměstích Varšavy a hrozilo, že město padne do rukou bolševiků. Modlin bránila 5. armáda, jíž velel generál Wladyslaw Sikorski, a během těžkých bojů se Sovětům podařilo několik fortů dobýt. Úspěšný protiútok polských vojsk od řeky Wieprz v polovině srpna 1920 však začal vytlačovat bolševická vojska z polského území. Nejinak tomu bylo i v případě pevnosti Modlin, kde Poláci rovněž vyrazili do útoku.

V meziválečném období představoval Modlin strategicky významný vojenský bod. Kromě toho se zde nacházely i důležité vojenské instituce, jako například důstojnický soud nebo škola pro důstojníky obrněných vojsk a ženijní učiliště. Také zde byly rozsáhlé sklady vojenského materiálu. I nadále se s Modlinem v obranných plánech polského generálního štábu počítalo jako s důležitou pevností. Polsko si nemohlo dovolit opevnit hranice, jak to učinili např. Francouzi v podobě Maginotovy linie. Přesto se v Modlinu zkoušely některé moderní pevnostní prvky, mezi nimi pancéřové kopule určené k pozorování nebo vedení kulometné palby. Tyto objekty, ač zkušební, zůstaly součástí obranného systému pevnosti. Těsně před vypuknutím 2. světové války polská armáda prováděla další úpravy, které měly zvýšit obranyschopnost modlinské tvrze. I tak ale byla její bojová hodnota v roce 1939 poměrně nízká. Fortifikační systém byl zastaralý a několik nově postavených objektů na tom nemohlo nic změnit. Pevnost tak mohla plnit roli jednak opevněného bodu, který mohl vázat značné síly nepřítele, a jednak rozsáhlého skladiště proviantu, ze kterého mohla čerpat nejen posádka, ale v případě potřeby i další oddíly polské armády.

( Obránce podporoval svou palbou i obrněný vlak č. 15 Śmierć )

Vojenským plánovačům v polském generálním štábu bylo zřejmé, že jedním z ohrožených úseků polské obrany ve válce s Německem je severní hranice, odkud mohl Wehrmacht podniknout výpad na hlavní město. Pevnost Modlin vzdálená 30 kilometrů na severozápad od Varšavy přitom nepředstavovala vážnou překážku. Hlavní štáb si toto nebezpečí uvědomoval a v reakci na ně zformoval 23. března 1939 armádu Modlin jako zvláštní uskupení mající za úkol bránit přístup k Varšavě od severu. Zároveň se začala stavět linie betonových opevnění u Mlawy severně od Modlinu. Podařilo se zde postavit několik desítek objektů, stavební práce však přerušil začátek války. Rychle se ukázalo, že úvahy polského velení se ubíraly správným směrem. Němci skutečně provedli úder z Východního Pruska, a to současně s útokem ze Slezska. Kleště měly rozdělit Polsko a jeho ozbrojené síly na dvě části.

Již první den války se rozhořely těžké boje v pohraničí. V oblasti tzv. polského koridoru bojovala armáda Pomoří generála Wladyslawa Bortnowského, která pod hrozbou obklíčení ustupovala směrem k Varšavě. Další hlavní úder německých kleští vedl na styk armád Lodž a Krakov u města Czestochowa. Německým tankovým jednotkám nemohli Poláci klást účinný odpor, a tak už během několika dní se armáda Lodž dostala do svízelné situace. Těžké boje se odehrávaly i na severní hranici s Východním Pruskem. Armáda Modlin zde bránila přístupy k Varšavě od severu. Mohla se přitom opřít o nedokončené pevnostní pásmo u Mlawy. Polští vojáci se zde dokázali bránit více jak tři dny a ustoupili k Modlinu až na rozkaz velitele armády generála Emila Krukowicze – Przedrzymirského. Linie opevnění totiž neměla zajištěná křídla a německé jednotky ji obešly. Němcům se však podařilo překročit Narev, kvůli čemuž se armáda Modlin dostala do nebezpečné situace a musela ustupovat jihovýchodním směrem k řece Bug.

( Polští obránci odolávali na opevněné linii u Mlawy německému útoku tři dny, nakonec však byli nuceni ustoupit )

Po prvním týdnu války se situace polské armády stávala kritickou, a to zejména na jihozápadě. Němcům se podařilo vytvořit v oblasti styku armád Lodž a Krakov průlom, který využili k postupu na Varšavu, na jejíž jihozápadní předměstí německé tanky dorazily už 8. září 1939. Ze západních částí Polska pak rychle ustupovaly polské jednotky dosud boji jen málo zasažené armády Poznaň, k níž se připojily oddíly zle pošramocené armády Pomoří.

Vzhledem ke zhoršující se situaci vydal vrchní velitel maršál Edward Rydz – Śmigly 9. září 1939 rozkaz, aby pevnost Modlin přešla do kruhové obrany. Generál Krukowicz – Przedrzymirski se se zbytkem armády Modlin stahoval na jihovýchod, ale již následujícího dne se k pevnosti od severu přiblížily také předsunuté jednotky německého II. armádního sboru generála Adolfa Strausse. V té době mělo německé velení jiné starosti než se zabývat dobytím Modlinu nebo Varšavy. Armády Poznaň a Pomoří totiž u řeky Bzury, necelých 100 kilometrů západně od Modlinu, přešly do protiútoku. Následná bitva sice nedokázala zvrátit výsledek války, dokázala však na čas odlehčit Varšavě a Modlinu. Kromě toho úder generála Kutrzeby dal možnost zachránit zbytek armády Lodž. Její oddíly se většinou stáhly právě do pevnosti Modlin. V té době armádě Lodž velel generál Wiktor Thommée který nahradil generála Juliusze Rómmela, jenž se stal velitelem nově utvořené armády Varšava. Jelikož byl Thommée služebně nejstarším důstojníkem v pevnosti, stal se také jejím velitelem. Počet obránců tak postupně dosáhl téměř 40 000 mužů, kteří kromě pěchotních zbraní měli k dispozici zhruba 100 děl, 7 tančíků TK – 3 a dokonce obrněný vlak č. 15 Śmierć.

( Velitelem modlinské pevnosti se stal generál Wiktor Thommée )

Po zničení polských vojsk na Bzuře přišla řada na Modlin a Varšavu. Samotnou tvrz chránil ještě vnější prstenec devíti menších fortů, kolem nichž nařídil generál Thommée připravit obrannou linii. Ta byla rozčleněna do čtyř samostatných úseků ( Zakroczym na západě, Pomiechówek na severovýchodě, Kazuń na jihu a samotná pevnost uprostřed ). Hlavní tíhu obrany nesly útvary 2., 8., 28. a 30. pěší divize. Jako mobilní dělostřelecká baterie pak působil obrněný vlak Śmierć. Počátek bojů o modlinskou opevněnou oblast se datuje přibližně k 15. září 1939, ale již od začátku války čelili obránci pevnosti vytrvalým náletům Luftwaffe. Zdejší protiletadlová baterie se však činila a sestřelila několik německých letounů.

Němci se na pevnost rozhodli zaútočit 18. září 1939, a sice silami 228. pěší divize. Přípravy na útok začaly již o den dříve silným bombardováním, které pokračovalo i následujícího dne. Obráncům se však dařilo držet pozice. Mezitím přesunovali Němci k pevnosti další útvary, mezi nimi i tankovou divizi Kempf, pod velením generálmajora Wernera Kempfa. Také Poláci přeskupili v noci z 20. na 21. září své síly, jenže jejich situace se dále zhoršovala. 21. září se totiž od jihu připojily k obléhání pevnosti jednotky XV. motorizovaného sboru generála Hermanna Hotha. Následujícího dne navíc Němci rozbili polská uskupení u Lomianek, asi 20 kilometrů jihovýchodně od Modlinu, důsledkem čehož byla pevnost odříznuta od Varšavy, s níž dosud udržovala spojení.

( Část posádky pevnosti odchází do zajetí )

Od 24. září začali Němci plánovat nový pokus o dobytí pevnosti, přičemž spustit jej chtěli 29. září 1939. Přisunovali proto další posily a dále soustavně ostřelovali a bombardovali pozice obránců. Jen ve dnech 26. – 27. září na pevnost dopadlo 318 tun bomb, jenže generál Thommée se se svými muži nehodlal vzdát. Německé jednotky se sice pokoušely na některých úsecích bojové linie s Poláky vyjednávat, ale nesetkaly se s úspěchem. Jednoho takového pokusu se zúčastnil i příslušník SS Rochus Misch, který byl v dubnu 1945 svědkem posledních dnů Adolfa Hitlera. Poláci v zákopech však kapitulaci odmítli, ostatně na takové rozhodnutí měl ostatně právo jen velitel pevnosti, a na Němce dokonce zahájili palbu. Při ní byl Misch zasažen několika střelami a jen o vlásek unikl smrti.

Dne 27. září 1939 se německý II. sbor pokusil pod krytím dělostřelectva prolomit polskou obranu, ale opět bez úspěchu. Poté Němci vsadili na psychologii. Těsně před zahájením generálního útoku přibyl na velitelství II. sboru polský důstojník, zplnomocněnec, generála Rómmela, který měl za úkol informovat generála Thommého o kapitulaci Varšavy. Němci posla ochotně přepravili přes pozice. Pod vlivem zprávy o obsazení hlavního města a také tváří v tvář vyčerpání obránců a skutečnosti, že v pevnosti v podstatě došly potraviny, munice a ošetření vyžadovalo na 2 000 raněných, se Thommée rozhodl vyjednávat o podmínkách kapitulace. Žádal především o lékařskou péči pro raněné a také jídlo pro vyhladovělé obránce. I když od rána 28. září platilo příměří, podnikli příslušníci tankové divize Kempf útoky na pozice 2. polské pěší divize u obce Zakrozcym. Během bojů i po nich se dopustili válečných zločinů, když postříleli desítky bezbranných Poláků. Další byli biti či jinak ponižováni. Kapitulaci nakonec podepsal generál Thommée 29. září ráno a pevnost Modlin tak přestala být jedním z posledních míst polského odporu. Do německých rukou padlo množství výzbroje a vojenského materiálu. Řadoví vojáci byli nedlouho po zajetí propuštěni domů. Důstojníci také, o několik týdnů později však Němci většinu opět zadrželi a odvezli do zajateckých táborů. Boje v září 1939 byly zároveň posledními, do kterých modlinská pevnost v historii zasáhla. Celkem v bitvě zahynulo 1 300 obránců, dalších 35 000 mužů padlo do zajetí a na 4 000 jich bylo zraněno. Němečtí útočníci ztratili 1 500 mužů, z toho 900 padlo.