Drtivé americké námořní vítězství

Do jara 1942 dobylo Japonsko většinu západního a jižního Pacifiku a potřebovalo ochránit bohatá naleziště ropy a surovin, jichž se zmocnilo. Proto přišel vrchní velitel Spojeného loďstva admirál Isoroku Jamamoto se složitým plánem, jehož cílem bylo vylákat Tichomořské loďstvo admirála Chestera Nimitze k atolu Midway a tam ho zničit. Tento pustý, ale strategicky významný ostrůvek střežil západní přístupy k Havajským ostrovům a samým Spojeným státům.

Jamamotův plán počítal nejprve s klamným útokem proti Aleutám v severním Pacifiku. Po bombardování Midwaye silnými údernými svazy letounů z letadlových lodí mělo následovat vysazení pozemních sil. Záložní svaz pod velením samotného Jamamota měl zaujmout postavení na půl cesty mezi Aleutami a atolem. Protože neměl k dispozici radar, měly ho na blížící se americké loďstvo upozornit hlídkující ponorky, aby měl dostatek času svá plavidla soustředit a past sklapnout. Součástí plánu byl i klamný rádiový provoz mezi pobřežními základnami a neexistujícím loďstvem. Jamamotovo obrovské loďstvo mezitím vyplulo na moře a zachovávalo striktní rádiový klid.

Američanům se však podařilo rozluštit japonský kód a bylo jim známo, že Japonci v dohledné době chystají velkou útočnou operaci proti jejich tichomořským základnám. I oni použili válečnou lest, avšak s lepším výsledkem než Jamamoto. Věděli, že v japonských plánech je cíl operace označený kódovým názvem AF. Jejich námořní zpravodajská služba požádala velitele všech pravděpodobných cílů japonského útoku, aby vrchnímu velitelství ohlásili nějaký specifický problém. Atol Midway si stěžoval na potíže se zařízením na odsolování mořské vody. A skutečně – zanedlouho byla zachycena rádiová depeše japonské výzvědné služby, která uváděla, že AF má tento problém.

( Protiletadlová obrana nad americkými letadlovými loděmi )

Nimitz tedy znal základní obrysy celého Jamamotova plánu a mohl na něj odpovídajícím způsobem zareagovat. Jednu skupinu válečných lodí odeslal pro všechny případy k Aleutám, ve středním Pacifiku rozdělil své síly do dvou silných svazů soustředěných kolem letadlových lodí, které měly Japoncům u Midwaye přichystat stejné překvapení, jaké Jamamoto plánoval pro Američany. Operační svaz 16, jemuž velel kontraadmirál Raymond Spruance, tvořily letadlové lodě Hornet a Enterprise, doprovázené šesti křižníky a devíti torpédoborci. Letadlová loď Yorktown, poškozená za bitvy v Korálovém moři, byla v Pearl Harboru chvatně pospravena a spolu se dvěma křižníky a pěti torpédoborci tvořila Operační svaz 17 pod velením kontraadmirála Franka Fletchera, který odpovídal za taktické řízení nadcházejících operací. Dne 2. června 1942 zaujaly oba svazy postavení zhruba 400 km severovýchodně od Midwaye. Japonci opustili své základny mezi 25. a 27. květnem a od té doby nebyli spatřeni. Ani oni však nevěděli, kde se Spruancův a Fletcherův svaz nacházejí, neboť ponorky, které je měly varovat, dorazily do oblasti hlídkování v době, kdy tudy americké lodě již propluly.

Následujícího dne zaútočili Japonci podle plánu na aleutské ostrovy Attu a Kiska. Mdlá protivníkova reakce je překvapila. Američané však již šli po větší kořisti přibližně 3 200 km jižně od Aleut. Zhruba v době, kdy začalo ostřelování Aleut, objevil jejich průzkumný letoun s velkým doletem 1 100 km jihozápadně od Midwaye první japonské lodě. Ty byly identifikovány jako transportní lodě invazních sil. Na úsvitu 4. června se oba americké svazy nacházely 320 km severovýchodně od Midwaye. Nevěděly o tom, že hlavní japonské síly pod velením admirála Naguma, zahrnující čtyři velké letadlové lodě Akagi, Kaga, Sorjú a Hirjú, jsou asi 400 km na západ a že z jejich palub již vzlétají první vlny letadel s úkolem napadnout Midway. O hodinu později, v 5:30 zpozoroval japonská plavidla americký hydroplán Catalina a okamžitě vyhlásil poplach. Současně zachytil radar na Midwayi přibližující se nepřátelské letouny ve vzdálenosti přibližně 160 km od ostrova. Fletcher se rozhodl zaútočit. Zatímco jeho vlajková loď Yorktown čekala na návrat průzkumných letounů, vyrazil Spruance se svým Operačním svazem 16 plnou rychlostí proti Nagumovým letadlovým lodím.

( Japonské stíhací letouny Micubiši Zero připravené ke startu na palubě letadlové lodi Kaga )

Mezitím se k ostrovu blížila první japonská útočná vlna tvořená 72 bombardéry a 36 stíhačkami pod velením kapitánporučíka Džoiči Tomonagy. Nedaleko od pobřeží se jí do cesty postavily americké stíhačky Brewster Buffalo, ale ty pro japonská Zera, tehdy nejlepší stíhačky v Pacifiku, nebyly vážnějším soupeřem. Z Nagumova hlediska nebyl nálet jednoznačným úspěchem. Přes utrpěné škody byla americká letiště stále provozuschopná, což prokázaly torpédonosné letouny a bombardéry Marauder, které se nad jeho loďmi v 7:10 objevily. Opatrný japonský admirál měl podezření, že se v okolí mohou vyskytovat americké válečné lodě, třebaže jeho průzkumné letouny doposud jejich přítomnost nepotvrdily. Proto ponechal v pohotovosti na palubách letouny vyzbrojené torpédy a protipancéřovými pumami pro eventuální útok na námořní cíle. Vracející se letouny nařídil přezbrojit trhavými a zápalnými pumami a připravit je ke druhému náletu na Midway.

O 15 minut později, když již palubní personál v horečném tempu měnil výzbroj letounů, se Nagumo od pilota průzkumného letounu dozvěděl o přítomnosti amerických plavidel. Podle hlášení pozorovatele se americký svaz nacházel ve vzdálenosti 380 km, plul směrem k Nagumovi a skládal se z 10 lodí. O letadlových lodích nepadla ani zmínka, třebaže v té době již z paluby Hornetu a Enterprise startovaly letouny.

( Následek bitvy – japonské letadlové lodě Kaga, Akagi a Sorjú v plamenech, později se potopí i Hirjú )

Nagumo musel přezbrojování přerušit a nařídil svým letadlům, některým ještě s torpédy, jiným již s trhavými pumami, aby se připravila k útoku na americká plavidla. V 8:20 obdržel poplašnou zprávu. Pilot hydroplánu hlásil, že americký svaz uzavírá letadlová loď. Nagumo nemohl nařídit okamžitý start, protože musel uvolnit letové paluby pro přistání Tomonagových strojů vracejících se od Midwaye. Většině nezbývalo téměř žádné palivo a řada z nich byla poškozena. Japonský admirál proto nařídil přemístit všechna letadla do podpalubí a přezbrojit co nejvíce bombardérů torpédy. Palubní personál na Akagi se nezdržoval vracením bomb do silně pancéřovaných skladišť a naskládal je v hangárech. Tento krok měl však brzy mít katastrofální následky.

V 9:30, kdy byly paluby japonských letadlových lodí přeplněny neozbrojenými Tomonagovými letouny, které potřebovaly doplnit palivo, se nad obzorem objevily první ze 117 strojů vyslaných proti Japoncům z Hornetu a Enterprise. O hodinu později za nimi následovalo 35 letounů z Yorktownu. Americký útok však probíhal nekoordinovaně. Formace z Hornetu a Enterprise tvořily nízko letící torpédonosné letouny Douglas Devastator, chráněné stíhačkami Grumman Wildcat a ve větší výšce se nacházející střemhlavé bombardéry Douglas Dauntless, které neměly žádnou ochranu. Přibližovaly se k Nagumovým lodím kryté vrstvou mraků.

( Americký střemhlavý bombardér Douglas Dauntless svrhává pumu )

Nejprve na nepřítele zaútočilo 15 Devastátorů z Hornetu. Všechny byly sestřeleny japonskou stíhací ochranou, tvořenou 50 Zery a soustředěnou protiletadlovou palbou. Po nich následovalo 14 Devastátorů z Enterprise, 11 bylo zničeno. Nakonec zaútočilo i 12 strojů téhož typu z Yorktownu, nálet přečkaly pouze dva. Pomalé Devastátory byly zmasakrovány Zery, aniž by zaznamenaly jediný zásah Nagumových lodí. Zatímco nad japonskými letadlovými loděmi zuřila vzdušná bitva, jejich palubní personál chvatně chystal letadla k útoku na americká plavidla. Podle hlášení bylo ke vzletu připraveno 102 strojů. O devět minut později, v 10:15 jim dal Nagumo svolení odstartovat. Měl pocit, že iniciativa postupně přichází na jeho stranu.

4 200 m nad japonským svazem, jehož stíhací ochrana se nacházela v malé výšce i po rozvrácení útoku Devastátorů chybělo jí palivo i munice, však přesně v této chvíli číhala hrozba. Střemhlavé bombardéry Douglas Dauntless z Enterprise a Yorktownu dorazily shodou okolností nad cíl současně a Nagumovi námořníci, kteří stále vyhlíželi spíše torpédonosné letouny, si jich nepovšimli. Potom se 55 Dauntlessů  zformovalo k útoku a se řvoucími motory se řítilo na nic netušící Japonce. Za dobu kratší, než je potřeba k uvaření vejce, změnily průběh války v Tichomoří. Dvě bomby – jedna 500 kg a jedna 250 kg zasáhly Nagumovu vlajkovou loď Akagi. Čtyři 500 kg pumy zasáhly Kagu, tři další později i Sorjú. Osud tří velkých letadlových lodí a asi 200 letounů nacházejících se na jejich palubách byl zpečetěn.

( Schéma námořní bitvy u Midway )

Jediná zbývající japonská letadlová loď Hirjú, která při útoku na Midway přišla o třetinu svých letounů, dostala okamžitě po americkém náletu rozkaz vyslat proti americkému svazu všechny letouny, jež jsou k dispozici. V 11:00 vzlétlo z její paluby 18 střemhlavých bombardérů, doprovázených 6 Zery a vydalo se přímo k Fletcherovu svazu, jehož polohu průběžně hlásil japonský průzkumný letoun. K Yorktownu se dostalo pouze 8 z nich a po náletu se podařilo uniknout pouze jedinému, ale jejich zoufalý pokus přinesl výsledky. Letadlovou lodí otřásly tři výbuchy 250 kg pum a způsobily ji vážné škody.

Admirál Spruance, který nikým neohrožován křižoval jihovýchodně od Yorktownu, se mezitím chystal nezdolnou Hirjú s konečnou platností zlikvidovat. 24 Dauntlessů z Enterprise a 12 z Hornetu vzlétlo hledat japonskou letadlovou loď a v 17:00 ji našlo. Proklouzly pod deštníkem šestičlenné stíhací ochrany, a třebaže se první americké letouny střetly se Zery, dalším se podařilo proniknout a zasáhnout Hirjú čtyřmi pumami. Poslední Nagumova letadlová loď se změnila v plovoucí vrak. Druhého dne ráno uspíšilo její neodvratný konec torpédo vypálené jedním z torpédoborců jejího doprovodu. Dne 4. června za soumraku nařídil admirál Fletcher Operačnímu svazu 17 změnu kurzu na východ, aby se vyhnul střetu se zbytkem Nagumova loďstva. 5. června ve 2:55 ráno však Jamamoto, zděšen utrpěnými ztrátami, invazi na Midway odvolal a nařídil ústup.