Vítězství německých výsadkářů (1941)

Při vpádu na Krétu nasadilo Německo masově výsadkové vojsko. Přestože tato invaze byla úspěšná, německé ztráty byly tak vysoké, že Hitler již někdy znovu takto své elitní parašutisty nepoužil.

V důsledku velikých zisků Německa na západě v roce 1940 si Itálie začala připadat v Ocelovém paktu, podepsaném Hitlerem a Mussolinim roku 1936, jako outsider. Mussolini toužil po vlastních územních ziscích. Proto vyslal 155 000 mužů přes hranice Albánie do Řecka, aniž o tom informoval Hitlera. Itálie Albánii obsadila v roce 1939. Mussoliniho sedm divizí zastavila hrstka Řeků, kteří zatlačili Italy nazpět. V polovině prosince obsadili Řekové třetinu Albánie.

Britové se připojili k obraně Řecka a vyslali muže a letadla na letecké základny na pevnině poblíž Atén. Tak se dostali do nápadné blízkosti rumunských ropných polí v Ploješti, životně důležitých pro německý útok na Sovětský svaz. Hitlerovi tedy nezbývalo než znovu Mussolinimu pomoci. V březnu došlo ke státnímu převratu proti bělehradskému režimu příznivému spolupráci s Osou a Němci a Italové se proto rozhodli napadnout Jugoslávii a prorazit tudy do Řecka. Uskutečnili bleskový úder Balkánem a přinutili Brity evakuovat svá vojska z řecké pevniny, přestože 20 000 jejich vojáků zde zůstalo jako váleční zajatci. K 11. květnu bylo celé Řecko a Egejské ostrovy s výjimkou Kréty v německých rukou.

( Němečtí výsadkáři sledují dým stoupající z britských pozic )

Britové si však chtěli udržet Krétu. Byla vzdálena 800 kilometrů od Alexandrie a 320 kilometrů od Tobrúku. Symbol britského odporu v severní Africe, Tobrúk, musel být zásobován z moře a bylo by velkým nebezpečím, kdyby Němci obsadili letiště v Herákleionu, Réthymnonu a Máleme na Krétě. Němci rovněž Krétu potřebovali a to nejen proto, aby vyhladověli Tobrúk. Na tamních leteckých základnách bylo Královské letectvo doposud v nebezpečné blízkosti rumunských naftových polí. Vzhledem k tomu, že útok na Sovětský svaz měl připravit Hitlera – byť jen dočasně, pokud by se vše vyvíjelo dobře – o ruskou naftu, nemohl si dovolit zůstat bez dodávek z Rumunska, které se připojilo k Ose počátkem roku 1941. Dne 25. dubna přikázal Hitler Vůdcovou směrnicí č. 28 invazi na Krétu.

Byl vypracován plán útoku na ostrov s použitím paradesantní divize a tří pěších pluků z 5. a 6. horské divize, které se měly vylodit z narychlo zrekvírované flotily, zahrnující 63 motorizovaných plachetnic a sedm malých parníků. Ty měly být chráněny dvěma torpédoborci a dvanácti motorovými torpédovkami italského námořnictva. Ostrov bránilo 41 500 mužů, z toho 10 300 Řeků. Bylo tam 17 000 britských vojáků a velká skupina vojenských sil ANZAC, čítající 7 700 Novozélanďanů a 6 500 Australanů, kterým se podařilo uniknout z řecké pevniny, avšak cestou přišli o velkou část své výzbroje. Měli jen šedesát osm protiletadlových děl, což bylo příliš málo k obraně ostrova měřícího z jednoho konce na druhý 260 kilometrů. Neměli rovněž dostatek polních děl, pěchotních zbraní, munice, vozidel, zákopového nářadí, ostnatého drátu, přikrývek i jídelních misek. Velel jim generál Bernard Freyberg, hrdina od Gallipoli, který byl za 1. světové války 27x raněn. Byl již sedmým britským velitelem na ostrově během šesti měsíců a na přípravu obrany ostrova dostal pouhé tři týdny.

( Němečtí výsadkáři před seskokem nad Krétou )

Dne 1. května mělo RAF na Krétě třicet pět provozuschopných letadel. K 19. květnu mu však po nepřetržitém bombardování Luftwaffe zůstaly jen čtyři Hurricany a tři Gladiatory. Ty byly odeslány do bezpečí v Egyptě a letiště byla pouze zatarasena, místo aby byla zcela vyřazena z provozu. Uvažovalo se, že budou co nejdříve znovu použita. Bitva o Krétu začala 20. května. Němci měli leteckou flotilu o 500 dopravních letadlech a sedmdesáti dvou kluzácích, podporovanou 500 bombardéry a stíhačkami. V 07:15 německé kluzáky přepravující vojáky 5. horské divize přistály na západ a na jih od letiště Máleme. Další přistály vzápětí na kotě 107 nad letištěm, ale třetí skupina mířící k blízkému Tavronitiskému mostu přistála uprostřed novozélandských vojáků. Přestože utrpěla těžké ztráty podařilo se jí most dobýt a udržet ho.

Potom začal seskok výsadkářů. Třetí prapor 7. paradesantní divize měl seskočit kolem letiště, přistál však rovněž mezi Novozélanďany a během tři čtvrtě hodiny 400 z 600 parašutistů padlo. Čtvrtý prapor byl shozen západně od Tavronitisu a byl napaden skupinou civilistů, kterou rychle zdolal, zatímco druhý prapor přistál mezi řeckými vojáky a ozbrojenými civilisty, kteří jej zmasakrovali. Z druhého praporu zbylo jen 13 příslušníků, kteří se vzdali.

( Seskok německých parašutistů na Krétě )

Třetí paradesantní pluk byl shozen jižně od sousedního města Canea, zatímco druhá rota Luftlande Sturmregimentu přistála v 15 kluzácích na severozápadě. Měli tam dobýt protiletadlové baterie, ale brzy zjistili, že protiletadlová děla jsou pouhé atrapy. Dostatečně zkušení však byli v oblasti Northhumberladští husaři. Ze 136 mužů, kteří přistáli, 108 brzy padlo. První rotě, která přistála na jihovýchodě, se však podařilo umlčet protiletadlovou baterii a spojit se s dalšími jednotkami přistávajícími v této oblasti. Třetí paradesantní pluk byl značně rozptýlen. Rota, která dopravovala těžké minomety, spadla do nádrže. Několik mužů se utopilo a všechna výzbroj byla ztracena. Ti, kdo přežili, se stali terčem nelítostného útoku novozélandských a řeckých vojáků z této oblasti. Nicméně se jim podařilo dobýt vesnici Agia a zřídit tam plukovní velitelské stanoviště. Pak přiletěl štáb divize, avšak kluzák, v němž byl divizní velitel, se vinou přetrženého vlečného lana zřítil na ostrov Aegina.

Situace na zemi vypadala pro Němce neutěšeně. Dosáhli jen málo ze svých cílů a jejich invazní síly byly rozbity na jednotlivá ohniska, která obklíčili Novozélanďané. Druhá vlna výsadku kolem letiště Réthymnonu a Herákleionu měla přistát odpoledne. Letadlům, která ji dopravovala, musely být doplněny pohonné hmoty personálem, který ji však zdržel. Při startování z nezpevněných letišť v Řecku se zvedala oblaka prachu a tak letouny dopravující parašutisty bylo třeba vysílat s přestávkami. Znamenalo to, že muži přistávali po malých skupinkách, často doširoka rozptýleni a přípravné útoky bombardérů a stíhaček zburcovali obránce. Jeden z praporů, které přistály u Réthymnonu, se ocitl uprostřed australských vojáků. Parašutisté byli zadrženi v přistávacích zónách a nemohli se dostat ke svým kontejnerům se zbraněmi. Dvě další skupiny, které tam přistály, se zakopaly v obraném postavení. Tak vznikla tři oddělená ohniska Němců kolem letiště.

( Radisté výsadkáři na postupu Krétou )

Vojáci zhození u Herákleionu byli dokonce mnohem více rozptýleni a ocitli se pod palbou britských jednotek bránících město. Druhá vlna byla tedy ještě méně úspěšná než první. Žádný z jejich cílů nebyl dobyt. Zemřelo asi 1 800 mužů ze 3 000, kteří byli shozeni a ti, kteří přežili, nebyli schopni podniknout ofenzivní akci. Přestože obránci měli drtivou převahu v počtu mužů, zbraní i dělostřelectva, Freyberg zaujal k situaci celkově pesimistický postoj. V noci nedošlo k žádnému protiútoku, který by rozvrátil nepřítele a skoncoval s ním coby bojovou silou. Ráno velitel 22. novozélandského praporu mylně usoudil, že jeho postavení bylo obsazeno a nařídil ústup z koty 107. V nestálém zmatku byli skutečně Novozélanďané odraženi a Němci obsadili životně důležitý pahorek. Krátce na to bylo shozeno dalších 550 parašutistů a s těmito posilami Němci obsadili letiště. Pak začali přivážet munici, přestože přistávající letadla byla vystavena zničující kulometné palbě.

Posily začaly přistávat v 16.00 hodin. Dělostřeleckou palbou byla některá letadla vážně poškozena. Jiná byla poškozena při kolizích na malém letišti, ale většina vojáků bezpečně vystoupila. V 18.00 bylo na zemi dalších více jak 1 000 německých vojáků. Novozélanďané naplánovali rychlý protiútok. Avšak v době, kdy soustřeďovali své vojáky, Němci již vysadili dostatečnou sílu, aby letiště udrželi. Němcům se podařilo upevnit svou pozici i okolo Herákleionu. Když na předměstí zahájili boj dům od domu, řecký velitel se rozhodl města vzdát. Britský velitel o tom nic nevěděl a pokračoval v protiútocích, nebyl však schopen Němce vyhnat. Královské námořnictvo zachytilo první flotilu německého námořního výsadku, když se objevila na dohled od Máleme a potopilo ji. Více než 500 důstojníků a mužů 100. horského pluku se utopilo a jako bojová síla byli zlikvidováni. Avšak dříve než Královské námořnictvo mohlo potopit druhou flotilu ve Středozemním moři, bylo napadeno. Německé Stuky potopily dva křižníky a čtyři torpédoborce a válečná loď HMS Warspite a letadlová loď Formitable byly tak vážně poškozeny, že musely být poslány na opravu do Spojených států. I přesto byla druhá flotila německých vojsk stažena zpět do Pirea, aby se předešlo dalším ztrátám na životech.

( Známý snímek německých výsadkářů procházejících kolem padlých australských vojáků při invazi na Krétu )

Tu noc se Novozélanďané pokusili podniknout v Máleme znovu protiútok, aby zabránili přistání dalších posil, ale východně od letiště narazili na zbytky 3. praporu 7. paradesantní divize, která byla první den tak zle zřízena. Jednotliví parašutisté rozptýlení v drsném terénu bojovali tak urputně, že postup Novozélanďanů značně zabrzdili. Na úsvitu byli vojáci ANZACU daleko od určených cílů a německé stíhačky a střemhlavé bombardéry je přinutily k ústupu. Dne 22. května přistáli další Němci a přiletěl generálmajor Ringer, aby převzal velení. Rozdělil své muže do tří Kampfgruppen ( bitevních skupin ), které měly za svítání příštího dne prolomit obklíčení. Jedna skupina postupovala na sever k moři a ocitla se proti ozbrojeným civilistům, včetně žen a dětí. Krétský odboj byl mimořádně krutý a mučil a mrzačil všechny Němce, kteří mu padli do rukou. Druhá Kampfgruppe postupovala do hor na východ, ale byla zastavena Novozélanďany ve vesnici Modi. Po zuřivém boji byli Novozélanďané obklíčeni, donuceni ustoupit a jejich dělostřelectvo se ocitlo z dostřelu na letiště. Němci proto mohli přivést více posil i své dělostřelectvo, aniž se dostali pod palbu.

Dne 24. května provedli Němci těžké letecké útoky na města Canea a Galatas a byly přivezeny nové bojové skupiny. Němci se při obchvatu přesunuli 80 kilometrů, aby přerušili hlavní silnici z Caney a Réthymnonu a setkali se s parašutisty odříznutými od jejich seskoku 20. května jihovýchodně od Caney. 25. května podnikli Němci soustředěný útok na klíčovou vesnici Galatas. Novozélanďané byli vytlačeni, ale urputným protiútokem se vesnice znovu zmocnili. Pak se však jejich počet natolik ztenčil, že pochopili, že ji neudrží a tak v noci ustoupili. Nyní měli výsadkáři Caneu na dosah ruky. Zatímco Královské námořnictvo nebylo sto zabránit dalšímu vyloďování nepřítele, Freyberg, který čelil leteckým útokům, požádal 27. května o evakuaci. Admirál Cunningham, vrchní velitel ve Středomoří, vydal Královskému námořnictvu rozkaz evakuovat Freyberga a jeho muže, bez ohledu na nebezpečí. Když jeden z jeho spolupracovníků poukázal na to, že vystavuje své lodi velikému nebezpečí, Cunningham odpověděl: „Námořnictvu trvá tři roky postavit loď. Obnovit tradici by trvalo tři sta let.“

Evakuace Kréty začala v noci 28. května. Celkem 8 800 Britů, 4 704 Novozélanďanů a 3 164 Australanů bylo naloděno v malém přístavu Sphakia na jižním pobřeží ostrova a odvezeno do Alexandrie. Raněných bylo 1 464. Dalších 11 835 mužů padlo do zajetí. Na palubě křižníku Orion, vlajkové lodi viceadmirála Pridham – Wippella, zabila jediná německá bomba 260 mužů a zranila jich 280. Královské námořnictvo ztratilo celkem 2 011 důstojníků a mužů. Němci ztratili 3 714 mrtvých a nezvěstných, spolu s 2 494 raněnými. Osm dnů bojů na Krétě stálo Němce víc než celé balkánské tažení. Po Krétě zakázal Hitler jakékoli další nasazení parašutistů ve větším měřítku a plány invaze na Kypr a později na Maltu byly opuštěny.