Armáda

8. novozélandská brigáda dorazila na ostrov Fidži 1. listopadu 1940. Její jednotky byly spojeny s útvary Fidžijských obranných sil, ty se skládaly z jednoho pěšího praporu + dalších vojáků různých specializací. Navíc bylo vytvořeno množství partyzánských skupin sestávajících z 30 novozélandských důstojníků a poddůstojníků a 200 domorodců z Fidži. Na konci listopadu 1940 byla 8. brigáda čítající 3 050 mužů všech hodností rozmístěna na Viti Levu, nejdůležitějším fidžijském ostrově. Jejich postavení se nalézala ve dvou obranných pásmech, vzdálených od sebe 150 mil. K 8. brigádě se tehdy připojila 14. brigáda a společně pak vytvořily 3. novozélandskou pěší divizi. V červenci 1942 tuto jednotku vystřídaly americké oddíly.

V listopadu 1942 se 3. pěší divize přemístila do Nové Kaledonie jako součást výcviku pro tažení na Šalamounových ostrovech. Zde byla vytvořena třetí brigáda se dvěma prapory, ale její trvání mělo poměrně rychlý konec, protože byla rozpuštěna a to ještě předtím, než se 3. pěší divize přesunula do souostroví Šalamouny. Na jaře 1943 nicméně dosáhl početní stav útvaru téměř 18 000 důstojníků a mužů. V srpnu se divize přemístila na Nové Hebridy, kde se prováděl poslední výcvik a přípravy k nasazení na ostrově Guadalcanal. Novozélandští vojáci poté sloužili jako podpůrné jednotky až do konce války.

( Novozélanďané míří do wellingtonského přístavu )

Letectvo

Po vypuknutí 2. světové války čítalo Královské novozélandské letectvo asi 756 mužů + zhruba 400 příslušníků teritoriálních sil. Dodalo nicméně přes 100 plně vycvičených pilotů britskému Královskému letectvu ( RAF ). Novozélandská vláda se vzdala svého nároku na dodání 30 středních bombardérů Vickers Wellington, z nichž 6 se stalo Novozélandskou letkou v rámci RAF. V dubnu 1940 se tato letka rozšířila a vytvořila celou 75. novozélandskou bombardovací peruť.

RNZAF ( Královské novozélandské letectvo ) na tichomořském bojišti bylo dobře zásobené americkým materiálem a výzbrojí a tak zde vzniklo celkem osm bombardovacích, jedenáct stíhacích a dvě dopravní perutě + dvě perutě létajících člunů. Celkové ztráty novozélandského letectva činily 338 padlých pilotů a členů posádek a dalších 58 těžce raněných.

( Památeční foto posádky novozélandského létajícího člunu Catalina )

Námořnictvo

Tzv. Novozélandská divize Královského námořnictva byla v roce 1941 přeznačena na Královské novozélandské námořnictvo ( RNZN ). V této době její bojovou sestavu tvořily dva lehké křižníky, jedna výcviková loď a jedna minolovka. RNZN bylo do značné míry závislé na pomoci dočasně přiděleného mužstva britského královského námořnictva. Celkový počet 1 339 mužů ve službě v době vypuknutí 2. světové války zahrnoval 615 britských námořníků, zatímco početní stav zálohy čítal 732 mužů. V době japonské kapitulace sloužilo v novozélandském námořnictvu již 5 794 osob, z nichž bylo necelých 600 Britů. Vedle toho se ale téměř 1 100 důstojníků a 2 400 řadových námořníků připojilo k britskému Royal Navy.

Dva lehké křižníky Leader a Achilles byly zařazeny v rámci jednoho z amerických operačních svazů, dokud nebyl Leader v polovině roku 1943 zasažen japonským torpédem. Jeho poškození bylo natolik vážné, že musel být následně vyřazen. V té době se k bojovým silám přidala další plavidla ( čtyři minolovky, korvety a mnoho menších strážních lodí ). V roce 1945 bylo novozélandské námořnictvo posíleno další korvetou a hlavně křižníkem.