Uniformy, barvy zbraní a odznaky maďarské královské armády
Maďarská královská armáda se považovala za nástupce předválečné rakousko – uherské císařské armády a v podstatě převzala důstojnické společenské uniformy od císařské armády. Pro polní uniformy byla zavedena barva khaki v roce 1922 a byla používána až do konce 2. světové války. Polní blůzy měly stejný střih pro všechny hodnosti. Byly jednořadové, s uzavřeným límcem, pěti knoflíky vpředu a náprsními a postranními kapsami se zapínáním na jeden knoflík. Košile byly také v barvě khaki, s otevřeným límcem a náprsními kapsami. Kalhoty se zapínaly přes lýtko řadou knoflíků. Látkové kotníkové kamaše byly zavedeny s novými kalhotami v roce 1943.
Mužstvo jízdních jednotek a kočí koňských potahů ( zásobovací služba, dělostřelectvo ) nosili jezdecké kalhoty a vysoké jezdecké boty. Pěchota nosila kotníkové šněrovací boty s připojenými koženými kamašemi až do roku 1943, kdy byly zavedeny nové boty bez kamaší. Ženijní jednotky nosily vysoké boty německého vzoru. V roce 1943 byly zavedeny vysoké boty M1943 také pro pěší jednotky. Důstojníci nosili jezdecké kalhoty a vysoké holínky, od roku 1941 také šněrovací vysoké boty nazývané bilgeri. Mužstvo nosilo kožený opasek s jednoduchou přezkou. Důstojníci měli takzvané dohody, ale ramenní řemen byl v roce 1940 zrušen. V poli někteří důstojníci nosili opasky mužstva.
( Maďarští pěšáci pochodují na podzim 1944 Budapeští )
Lodička s vysokým předkem byla dědictvím po rakousko – uherských jízdních jednotkách, ale v maďarské armádě ji nosili příslušníci všech jednotek. Na čapce bylo hodnostní označení ( kokarda ) vpředu. Na levé straně se nacházel trojúhelník v barvě zbraně se třemi šňůrami. Generálové a důstojníci je měli zlaté ( generálové měli ještě zlatý věnec kolem trojúhelníku ), poddůstojníci stříbrné. Lodička měla dva knoflíky vpředu a nad nimi červeno – bílo – zelenou kokardu s krumplovaným okrajem. Pro slavnostní účely se nosila stará rakousko – uherská kulatá čepice ( kepi ), černá pro důstojníky a khaki pro poddůstojníky. Maďarská armáda používala přilbu M1935, která byla prakticky stejná jako německá přilba M1935, až na větrací otvory a malý čtvercový držák na zadní straně, který dovoloval přilbu zavěsit během dlouhých pochodů na opasek.
Společenská uniforma důstojníků sestávala z černých kalhot s úzkým červeným proužkem ( generálové měli dva široké proužky ) a to stejných, jako byly císařské Salonhosen a husarské blůzy, která byla v roce 1942 nahrazena blůzou standardního střihu. Černá čepice měla vpředu maďarskou kokardu. Ke slavnostní uniformě patřily černé boty a šavle. Parádní uniforma byla zavedena v roce 1926. Proslavnostní uniforma, zavedená v roce 1931, sestávala z jednodušší blůzy, nazývané menzovní slavnostní blůza, která byla stejná jako blůzy původní parádní uniformy, ale s méně šňůrami. Všechny parádní uniformy byly vyřazeny v roce 1944, přičemž jedinou používanou blůzou byla nadále služební blůza barvy khaki. Pro slavnostní účely se nosila s černou čepicí a černými kalhotami.
( Lodička s vysokým předkem a maďarskou kokardou )
Všechna hodnostní označení se nosila na límci. Lemovka kokardy a čepice, lemovka límcových polí a rukávové pásky byly zlaté pro důstojníky, stříbrné pro starší poddůstojníky a hnědé pro nižší poddůstojníky a mužstvo. Polní límcová pole neměla lemovku. Nižší poddůstojníci nosili bílé hvězdy, starší poddůstojníci stříbrné hvězdy a pásky, nižší důstojníci zlaté hvězdy, ostatní stříbrné hvězdy na zlatém podkladě. Generálové měli zlaté dubové listy. Důstojníci také nosili na ramenou zlaté šňůry s vpletenou červenou nití, což byla další císařská tradice. Před válkou nosili tyto šňůry na obou ramenou jenom příslušníci jízdy, dělostřelectva a koňského transportu, ostatní zbraně a služby jen na pravém. Barvy zbraní a služeb byly následující:
|
Generálové a dělostřelectvo |
šarlatový samet |
|
Generální štáb |
černý samet na šarlatově červeném pozadí |
|
Technický štáb |
světle hnědý samet na šarlatovém pozadí |
|
Regentova vojenská kancelář |
bílá |
|
Pěchota, pohraniční stráž a horské jednotky |
trávově zelená |
|
Mobilní jednotky |
chrpově modrá |
|
Dělostřelectvo |
šarlatově červená |
|
Spojaři ( od roku 1943 ) |
tmavě modrá |
|
Ženisté |
šedozelená |
|
Jízda |
kávově hnědá |
|
Zdravotníci |
černá |
|
Lékaři |
černý samet |
|
Lékárníci |
černá |
|
Strážní jednotky |
šarlatově červená |
|
Techničtí důstojníci |
břidlicově šedá |
|
Polní kněží |
černý samet se znakem |
|
Vojenští soudci |
tmavě rudý samet |
|
Zákopničtí důstojníci |
tmavě třešňově rudý samet |
|
Zásobovatelé |
karmínově červená |
|
Proviantní důstojníci |
karmínově červený samet |
|
Zvěrolékaři |
tmavě modrý samet |
|
Vojenští učitelé |
fialový samet |
|
Říční flotila |
tmavě modrá |
|
Letectvo ( důstojníci ) |
černý samet |
|
Úředníci účetní služby |
karmínově červená |
|
Úředníci operační kontroly |
tmavě modrá |
|
Dirigent ( hudebník ) říční flotily |
fialová ( do roku 1942 ) |
|
Dirigent ( hudebník ) říční flotily |
tmavě modrá ( od roku 1942 ) |
|
Techničtí úředníci |
tmavě třešňově červená |
|
Učitelé šermu |
fialová |
|
Úředníci |
světle zelená |
|
Polní a lesní úředníci |
lesní zelená |
|
Pěchota byla na zimu vybavena dlouhými kabáty. Její vybavení, jako torny, jídelní příbory a nádobí, složené přikrývky, kožené postroje a různé chlebníky, byly přejaty prakticky beze změn od rakousko – uherské armády. Některá výstroj byla během 30. let vylepšena, například polní láhev 35 M a skládací polní lopatka 36 M. Mužstvo nosilo na límci tradiční císařskou špičku kopí v barvě zbraně. Na počátku války posádky obrněných vozidel nosily kombinézy nebo dvojřadové kožené kabáty ( předpisová ústroj představovala kožený kabát a kalhoty, ale ty nebyly oblíbené a většinou se nenosily ) a italskou černou koženou tankistickou přilbu M 35 s chráničem krku vzadu. Později posádky nosily polní čepice a modifikované maďarské kožené přilby M1939 se sluchátky. Posádky samohybných děl Nimród někdy nosily ocelové přilby. Počínaje rokem 1944 byly zavedeny čepice se štítkem podle německého vzoru. Kalhoty a boty byly stejné jako ty, které nosila pěchota. Ke konci války se nosily látkové kombinézy s koženou vestou s látkovými rukávy, která byla, třebaže ji používaly také jiné zbraně, velice oblíbená v obrněných jednotkách. V roce 1942 byly zavedeny šedé dvojdílné uniformy, jaké nosily posádky německých samohybných děl. Maďarské královské letectvo bylo součástí armády a jeho příslušníci nosili uniformy barvy khaki jako ostatní armádní jednotky. Jejich uniformy měly ale jiný střih. Blůza měla otevřený límec a nosila se s bílou košilí a černou kravatou. Letecký kabát byl dvojřadový s velkým límcem a dvojí řadou šesti knoflíků. Důstojnická čepice ( brigadýrka ) byla khaki, s koženým štítkem se zlatou lemovkou a pletenou zlatou šňůrou pro důstojníky. Důstojníci, poddůstojníci i mužstvo nosili distinkce na náramenících. Letečtí důstojníci a poddůstojníci nosili čtvercová označení hodnosti na obou rukávech letecké kombinézy. Zimní kombinézy měly vložku a byly kožené, černé či hnědé, se zdrhovadly. V létě piloti nosili béžové plátěné kombinézy nebo pouze kalhoty a košile, s plátěnou kuklou. K vybavení patřily samozřejmě letecké brýle, rukavice a padáky. Později ve válce nosili piloti německé bundy z ovčích kožek a letecké boty s teplou vložkou.
( Na tomto snímku jsou dobře vidět původně italské kožené tankistické přilby ) Stejnokroje říční flotily se od armádních lišily. Důstojnická uniforma byla barvy khaki. Blůza byla jednořadová s otevřeným límcem a čtyřmi kapsami, košile byla bílá a kravata černá. Slavnostní blůza byla černá, dvouřadová. Plášť byl normálního střihu, s hnědým sametovým límcem. Kalhoty dlouhé, hnědé polobotky ( černé ke slavnostní uniformě ). Důstojníci nosili khaki brigadýrku, která měla vpředu stříbrnou kotvu ve věnci zlatých dubových listů a nad ní zlatou svatoštěpánskou korunu. Označení hodností tvořily zlaté prýmky našité ve výši manžet rukávů blůzy a pláště. Admirálský prýmek byl 53 mm dlouhý a 22 mm široký, nad ním se nacházela zlatá korunka ve věnci dubových listů. Šířka prýmků vyšších důstojníků činila 22 a 13 mm, u nižších to bylo jen 10 mm. Důstojníci inženýři měli stříbrné prýmky 7 mm široké. Na služební blůze byly prýmky okolo celé manžety, zatímco na plášti se nosily ve zkrácené formě. Důstojníci a poddůstojníci nosili na letních bílých a slavnostních uniformách hodnostní prýmky na náramenících. Mužstvo nosilo také khaki stejnokroj, který sestával z námořnické haleny s modrým námořnickým límcem a dlouhých kalhot přes holínky. K zimní výstroji patřil tříčtvrteční dvouřadový kabát. Námořnická čapka se stuhami měla vpředu odznak maďarské říční flotily ( kotva pod svatoštěpánskou korunkou ), stříbrný pro poddůstojníky a bronzový pro mužstvo. Na černém dýnku byl zlatě vyšitý nápis M. kir. Folymörseg ( Maďarská královská říční stráž ). Hodnosti mužstva a nižších poddůstojníků byly značeny bílými kostěnými šesticípými hvězdami v rozích námořnického límce blůzy. Na stejnokrojích byly knoflíky s kotvou, nad kterou se nacházela svatoštěpánská koruna, přičemž knoflíky byly zlaté pro důstojníky, stříbrné pro poddůstojníky a hnědé pro mužstvo. |
|
