Od konce 20. let přes 30. léta až do doby vstupu Spojených států do války výcvik důstojníků Sboru námořní pěchoty postupně nabýval na hloubce i šíři. Zatímco výcvikový důstojnický program v době míru směřoval k vytvoření malého a vysoce kompetentního důstojnického sboru, zkušenosti z vylodění v Nikaragui v používání ručních zbraní vedly k nezbytnosti návratu k výuce základních technik pěchoty u mladších a vyšších důstojníků na úrovni roty ( podporučíci, nadporučíci a kapitáni ). Nově jmenovaní důstojníci nejdříve navštěvovali Základní školu v kasárnách námořní pěchoty ve Philadelphii, kde studovali předměty jako pořadová příprava a ceremonie, střelecká příprava, námořní právo, výcvik s ručními zbraněmi, taktika malých jednotek a další předměty, které měly připravit nové důstojníky k účasti na aktivitách sboru.

Důstojníci na úrovni roty pak podstupovali další studium buď ve Škole rotních důstojníků, nebo v Armádním důstojnickém kurzu ve Fort Benningu v Georgii, kde se kladl důraz na taktiku pěchoty, způsoby nasazení zbraní, spolupráci jednotlivých armádních složek a těžké zbraně. Vyšší polní důstojníci navštěvovali Kurz vyšších polních důstojníků v Quanticu nebo US armádní frontovou školu či Akademii velení a generálního štábu ve Fort Leavenworthu v Kansasu, kde se nadporučíci až majoři učili umění velet, správnému porozumění námořní a vojenské strategie a taktice ve státní politice, kterou měli podporovat a základům světové politiky a historie. Podplukovníci a plukovníci studovali na akademiích a školách vyšší úrovně jak armády, tak námořnictva, Armádní průmyslové akademii a v několika případech také na prestižní francouzské akademii École Superieure de Guerre v Paříži, na níž setrvali až do chvíle, kdy po německé invazi do Polska vypukla 2. světová válka.

( Fotografie z výcviku amerických námořních pěšáků, kteří jsou již vybaveni puškami M1 Garand )

Mimo speciální kurzy nabízené na specializovaných armádních či námořních školách ( škola pěchoty, jezdectva, dělostřelectva, pobřežního dělostřelectva, škola ženijního, chemického a spojovacího vojska, škola výzbrojní a týlové služby ), včetně Technické spojovací a Letecké školy v Pensacole na Floridě, byla jedinou Školou Sboru námořní pěchoty, která svoje posluchače vzdělávala výlučně v tématech orientovaných na námořní pěchotu, Důstojnická škola obrany základny. Ve zdejším kurzu, který tvořil součást MCS v Quanticu, se důstojníci námořní pěchoty cvičili v používání zbraní při obraně předsunutých základen a v používání lehkého polního dělostřelectva ( 127 mm námořní děla ). Jak už bylo zmíněno, tento kurz se stal primárním zdrojem dělostřeleckých důstojníků brigád námořní pěchoty.

Když začalo být představitelům HQMC jasné, že armádní školy nedokážou vyprodukovat dostatečný počet ženistů a ostatních specialistů pro potřeby Sboru námořní pěchoty, začali zakládat vlastní školy. Zpočátku v rámci armádních škol a poté už přímo v Quanticu. Jedinou školou, která nebyla umístěna přímo v Quanticu, byl Kurz důstojníků obojživelných transportérů, který zůstával v Dunedinu na Floridě. Ale přesto důstojníci námořní pěchoty nadále studovali i na školách námořnictva a armády, stejně jako na specializovaných civilních školách pro letce, jako byly například Massachusetts Institute of Technology nebo Sperry Gyroscope Company.

( Mnozí poddůstojníci absolventi kurzů důstojnických čekatelů se po svém povýšení na důstojníky předvedli v dobrém světle při postupu Tichomořím )

Kurzy začaly v roce 1940 se zahájením povolávání ( zpočátku limitovaného ) záložních důstojníků Sboru námořní pěchoty. Pokud potřebovali osvěžující výcvik, který by je dovedl na úroveň nejnovější výzbroje a techniky, podstupovali ho v příslušných kempech v Quanticu ve Virginii. Aby se rychle vycvičili další důstojníci v rámci silně expandujícího sboru, HQMC 1. listopadu 1940 iniciovalo vznik prvního z několika Kurzů pro důstojníky v záloze ( ROC ) v Quanticu. Zde důstojničtí kandidáti podstupovali intenzivní výcvik, který trval od 13 do 16 týdnů. Přestože řada z těchto kandidátů byla doslova vytržena z civilních univerzit a College a mnozí z nich neměli žádný normální vojenský výcvik, což si vyžádalo další období intenzivního výcviku, ukazovalo se, že absolventi ROC se dokážou rychle adaptovat a kurz produkoval vynikající bojové důstojníky.

Časem třídy ROC produkovaly 1 089 důstojníků námořní pěchoty, kteří absolvovali Kurzy důstojnických čekatelů ( OCC ), v nichž byli školeni na důstojnické hodnosti poddůstojníci a absolventi College, PLC a ROC. Mnozí z takto vyškolených důstojníků vedli první jednotky námořní pěchoty na Guadalcanalu a v době postupu centrálním Pacifikem z nich už byli výborní důstojníci vyškolení v oblastech a specializacích potřebných na bojišti. Stejně jako v době 1. světové války i za 2. světové války pocházela hlavní část nižších důstojníků z řad vynikajících poddůstojníků, kterým byla dočasně po dobu války propůjčena důstojnická hodnost. Ukázalo se, že z nich vznikají extrémně dobří velitelé čet a velitelé na úrovni roty.