Plukovní velitelství a velitelská rota

Velitelství pluku sestávalo z velitele pluku ( plukovník ), výkonné důstojníka ( podplukovník ), S – 1 administrativního důstojníka ( kapitán ), S – 2 zpravodajství ( major ), S – 3 operace a výcvik ( podplukovník ), S – 4 zásobovací ( major ze zásobovací roty ), asistentů a styčných důstojníků. Velitelská rota sestávala z velitelství roty, výzvědné a průzkumné čety a spojovací čety, které byly z administrativních důvodů sloučeny do jedné jednotky. Velitelství roty bylo podobné velitelstvím všech ostatních pěších rot. Byli zde velitel roty, výkonný důstojník ( XO ), první seržant, přepravní poddůstojník, poslové, řidiči, ve velitelské skupině trubač, zásobovací a stravovací skupina a úředník v administrativní skupině.

Velitel roty též působil jako velitel štábu a byl odpovědný za administrativní fungování taktických operačních středisek. Výkonný důstojník působil jako zástupce velitele a kromě toho byl i plynovým důstojníkem pluku. První seržant působil jako velitel v administrativních otázkách a jako velitel štábu. Zpravodajská a průzkumná četa operovala pod dohledem plukovního zpravodajského důstojníka a byla organizována do velitelství čety a dvou průzkumných družstev. Spojovací četa budovala, udržovala a provozovala rádiové a drátové komunikační systémy spojovacího centra velitelství. Velitel čety působil též jako spojovací důstojník pluku. Četa sestávala z velitelství, spojovacího centra, drátové skupiny, rádiové skupiny a vizuální skupiny.

( Američtí důstojníci radící se o dalším postupu nad rozevřenou mapou )

Velitelství praporu a velitelství roty

Velitelství roty sestávalo z velitele praporu ( podplukovník ), výkonného důstojníka ( major ), S – 1 administrativního důstojníka ( kapitán ), též velitel štábu roty, S – 2 zpravodajce ( poručík ), S – 3 operace a výcviku ( kapitán ), S – 4 zásobování ( kapitán ) – ze servisní roty. Velitelská rota sestávala ze štábu roty, praporní velitelské skupiny, spojovací čety, muniční čety a protitankové čety. Velitelství roty bylo rozděleno do velitelské a administrativní skupiny a podobalo se velitelství pluku, který je popsán výše, kromě toho, že velitel působil též jako administrativní důstojník praporu a výkonný důstojník působil jako motorový důstojník praporu. Velitelství praporu bylo složeno z důstojníků, kteří byli k dispozici pro provozování velitelského stanoviště a pozorovatelských stanovišť. Sestával z hlavního seržanta praporu, operačního seržanta, průzkumného ( zpravodajského ) seržanta, úředníka, řidičů, poslů a průzkumníků.

Spojovací četa budovala, udržovala a provozovala rádiové a drátové komunikační systémy velitelského spojovacího střediska. Četa byla organizována podobně jako plukovní velitelská rota. Muniční četa zajišťovala praporní zásobování střelivem, prováděla jednoduché technické úkoly, které nevyžadovaly technický výcvik, a zneškodňovala minová pole. Četa sestávala z velitelství a tří muničních družstev. Protitanková četa poskytovala ochranu vůči obrněným složkám. Byla organizována do velitelské skupiny a tří protitankových družstev s děly ráže 57 mm.

Protitanková rota

Protitanková rota poskytovala ve spolupráci s protitankovými četami praporu ochranu vůči mechanizovaným silám nepřítele ohrožujícím jednotky pluku. Rota sestávala z velitelství, tří protitankových čet vyzbrojených děly ráže 57 mm a protitankové minové čety. Většina pěších divizí zahrnovala protitanková děla tažená za tunovými nebo jedenapůltunovými nákladními vozy. Divize, které se zúčastnily vylodění v den D 6. června 1944 v Normandii, však měly jako hlavní techniku polopásová vozidla. Velitelství roty bylo rozděleno na velení a administrativní skupinu, jež byly podobné všem velitelstvím pěších rot. Protitankové čety zahrnovaly velitelství a tři protitanková družstva, každé s jedním protitankovým dělem ráže 57 mm a jednou bazukou ráže 60 mm. Každá protitanková četa byla schopná nezávislé podpory určené pěší jednotky. Protitanková minová četa zahrnovala velitelství a tři protitanková minová družstva, která pokládala a odstraňovala minová pole a prováděla základní ženijní úkoly.

( Protitankové jednotky, které se vylodily během dne D 6. června 1944 byly vybaveny z velké části polopásovými vozidly, vyzbrojenými 75 mm kanony )

Dělostřelecká rota

Dělostřelecká rota poskytovala blízkou a trvalou nepřímou palebnou podporu pluku, která ničila nebo neutralizovala nepřátelské jednotky, které znamenaly největší hrozbu a které nemohly být ostřelovány podpůrným dělostřelectvem. Rota sestávala z velitelství roty a tří palebných čet vyzbrojených děly ráže 105 mm. Většina pěších divizí měla tažené houfnice. Ty divize, které přistály v Normandii během dne D, však měly samohybné houfnice ráže 105 mm M7 Priest. Velitelství roty bylo rozděleno do velitelské a administrativní skupiny a podobalo se velitelstvím ostatních rot. Každá dělostřelecká četa zahrnovala velitelství a dvě houfnicové sekce vyzbrojené každá jednou houfnicí ráže 105 mm. Každá dělostřelecká četa byla schopná nezávislé podpory určené pěší jednotky, ať už to byl prapor nebo četa.

Zásobovací rota

Zásobovací rota byla hlavně zásobovací jednotkou pluku. Sestávala z velitelství roty, velitelství pluku a přepravní čety. Velitelství roty bylo rozděleno na velitelství a administrativní skupinu. Podobalo se velitelství pluku, které je popsáno výše, s tím rozdílem, že velitel též působil jako asistent zásobovacího důstojníka pluku a nebyl zde výkonný důstojník. Velitelství čety pluku sestávalo z velitelské sekce a zásobovací sekce. Velitelská sekce zahrnovala vojáky, kteří působili na různých velitelských stanovištích. Byli zde personální důstojník, hlavní major pluku, operační seržant, zpravodajský seržant, vlajkonoši, úředníci, řidiči a poslové. Zásobovací sekce sestávala z plukovního a tří praporních zásobovacích důstojníků, zásobovací skupiny, přijímací a distribuční skupiny a muniční zásobovací skupiny. Přepravní četa tvořila trén pluku. Sestávala z velitelské sekce, tří praporních oddílů, velitelského oddílu roty, protitankové sekce roty, dělostřelecké sekce roty a údržbové sekce.

( Američtí zdravotníci ošetřují svého raněného spolubojovníka )

Zdravotnická sekce

Poskytovala lékaře, zubaře, zdravotníky a nosiče nosítek, kteří byli nezbytní pro zachování početního stavu pluku. Byla organizována do velitelské sekce a plukovního obvaziště, kde byli lékaři, zubaři a zdravotníci, tří praporních sekcí organizovaných do obvazištní skupiny, skupiny nosičů nosítek a zdravotnické skupiny roty. Na obvazišti se poskytovala pomoc pouze u naléhavých případů. Zastavovalo se zde krvácení, upravovaly se obvazy a rány se ošetřovaly jen provizorně.

Střelecká rota

Organizace pěší střelecké roty se v průběhu války měnila, ale ani ne tak po personální stránce jako spíše ohledně nových zbraňových systémů a počtu automatických zbraní. Počty, výstroj a výzbroj střelecké čety zůstala po dobu války stabilní a primární zbraní byla puška M1. Největší změnou prošla četa zbraní, která byla původně složena z velitelství, kulometné a minometné sekce. K těm přibyly sekce s bezzákluzovou puškou ráže 57 mm, se speciálními zbraněmi a sekce vyzbrojené bazukami, což odráželo potřebu těžší palebné podpory střeleckých čet, když postupovaly vpřed.