Přilba

Když Spojené státy vstoupily do 2. světové války, námořní pěšáci měli k dispozici přilby z 1. světové války model M1917A1, které byly stejné jako britské Brodieho helmy ( talířovité helmy ). V roce 1939 námořní pěchota obdržela vylepšenou verzi přilby M1917A1, kterou námořní pěšáci nosili během okupace Islandu v letech 1941 – 1942. Vnitřní vložka byla z kůže a byla obarvena hrubou Olive Drab barvou. Byla používána do léta 1942, kdy ji nahradila novější přilba M1 Hatfield Manganese Steel Helmet, kterou produkovala McCord Radiator Company z Detroitu v Michiganu. Tuto přilbu, jejíž popruhy, podbradník a vnitřní vložka jsou výtvorem John T. Riddel Footbal Helmet Company, doporučil brigádní generál George S. Patton Jr.

( Stará přilba M1917A1 kterou obdrželi námořní pěšáci na začátku 2. světové války )

Svým nositelům nabízela větší komfort a v amerických ozbrojených silách byla používána až do roku 1983, kdy byla nahrazena kevlarovou přilbou stylu Fric. Původně měla přilba M1 barvu Olive Drab, nicméně námořní pěšáci používali kamuflážní povlak, který během bojů na Nové Georgii a Bougainville umožňoval krytí a maskování. Pokud se povlak vzadu uvolnil, chránil před slunečními paprsky. V posádkách mariňáci také nosili klobouky proti slunci a čepice. Zpočátku je používali během výcviku rekrutů, byť neustále padaly a nebyly pohodlné. I přesto však klobouk zůstal ve službě přes 2. světovou válku i po ní a to v poli i ve výcvikových střediscích nováčků.

( Přilba M1 byla z výzbroje ozbrojených složek americké armády vyřazena až v roce 1983 )

Polní uniforma a obuv námořních pěšáků

V meziválečném období neměli námořní pěšáci žádnou polní uniformu. Místo ní v posádkách používali modrou pracovní uniformu z kepru nebo v tropických oblastech lehkou khaki uniformu. V červnu 1940 ji HQMC nahradilo novou uniformou kombinézového stylu z bavlny a obarvenou nazeleno. Dne 10. listopadu 1941 byla nahrazena šedozelenou, byť v kontraktu byla barva specifikována jako Olive Drab, bavlněnou Herringbone pracovní uniformou. Herringbone byla ušita z populární látky, z níž se šily civilní pracovní oděvy. Tento oděv byl známý jako pracovní uniforma a sestával z bundy ( blůzy ) a kalhot. Od roku 1943 byla také vyráběna měkká čepice, které se přezdívalo chino a která byla ze stejného materiálu.

( Oboustranná maskovací blůza příslušníků sboru námořní pěchoty )

Na bundě byly přišity dvě velké náprsní vnější kapsy, každá s jedním ocelovým knoflíkem s bronzovým povrchem, v nichž byl vyražen nápis U.S. MARINE CORPS. Na levé kapse pak byl v černé barvě vyveden znak Sboru námořní pěchoty – orel, zeměkoule a kotva. Na kalhotách byly vpředu dvě postřižené kapsy a vzadu dvě přišité kapsy. Kalhoty bývaly normálně nošeny dole volně bez plátěných khaki návleků. Boty měly gumovou podrážku se vzorkem, zbytek byl z kordu. Námořní pěšáci jim s láskou přezdívali Boondocker ( zhruba boty ze zapadákova ). Před vyloděním na Tarawě námořní pěšáci obdrželi kamuflážní polní uniformy, které se však nerozšířily po celém sboru. Nosili je hlavně Marine Raiders a parašutističtí námořní pěšáci. Standardní polní oděv Herringbone se ve valné většině skládal z polní uniformy, přilby s kamuflážním povlakem a Boondockerů, což dohromady představovalo ideální oblečení v prostředí centrálního Pacifiku i při pozdějších bojích na Iwodžimě a Okinawě.