První američtí vojenští psi a jejich psovodi začali být cvičeni na námořní základně Lejeune v Severní Karolíně v roce 1942. Absolvovali tu velice náročný výcvik před bojovým nasazením u sboru americké námořní pěchoty v Pacifiku. Psi putovali poprvé na tichomořskou frontu na jaře 1943, jednalo se o 20 dobrmanů. Některé jiné americké armádní složky používaly jiná plemena, např. labradory, či německé ovčáky.

1. četa bojových psů pod velením poručíka Hendersona působila spolu s 2. výsadkovým praporem na ostrově Bougainville u Nové Guineji. Z této a několika dalších jednotek se později zformovala 1. námořní brigáda, jež se společně se 3. divizí námořní pěchoty a 77. armádní divizí vylodila na Guamu v souostroví Mariany. Hendersonova 1. četa doprovázela také 6. divizi námořní pěchoty na Okinawě. 2. četa, pod velením poručíka Williama T. Taylora, a 3. četa, které velel poručík William W. Putney, bojovaly na Guamu, Morotai, Guadalcanalu, Aitape, Eniwetoku a Kwajaleinu.

( Psovod odpočívá, zatímco jeho čtyřnohý pomocník hlídá )

Mnozí američtí námořní pěšáci zůstávali skeptičtí k myšlence zařadit psy efektivně do vojenské služby. Až do prvních bojů nevěřili, že onen oslavovaný čich dobrmanů může mít ve válečné vřavě nějaký hlubší význam. Postupně ale změnili názor. V hustých junglích tichomořských ostrovů se psi stali velmi užitečnými průvodci a stopaři. Výborně se orientovali v terénu a svůj čich dokázali používat na velkou vzdálenost. Často se tak stávalo, že upozornili na skryté japonské odstřelovače zamaskované v korunách stromů. Hráli důležitou roli i jako strážci.  Jejich tlumený štěkot informoval mariňáky o blízkosti Japonců. V hlášeních se často objevuje informace, že skupina, na jejímž čele se pohyboval psovod se svým čtyřnohým spolubojovníkem, se většinou nedostala pod palbu jako první, či nepadla do japonské léčky. Oddíly s dobrmany měly většinou menší ztráty. Samozřejmě že se ale také stávalo, že psi reagovali na zvěř. Posloužili také pro přenášení vojenských rozkazů a zpráv mezi jednotkami.

Jména některých čtyřnohých pomocníků se dostala na památníky, tak jako např. na americké vojenské základně Guam, jiná upadla v zapomnění. A zdaleka ne všichni přežili válku, ale kvůli jejich bezesporu úspěšnému nasazení nemusela vyhasnout řada lidských životů.