Slovenská armáda převzala československé stejnokroje i přilby vz. 32 ( kulaté s dvojitým řemínkem pod bradou – původně celé v barvě khaki, od roku 1941 byly opatřeny světlomodrým pruhem na spodním okraji a bílým slovenským křížem na bocích a to vzhledem k tomu, že byly podobné sovětským ). Stejnokrojů byl relativní nedostatek a tak byly používány po celou válku. Pro vojáky základní služby byl tento stejnokroj v barvě khaki zaveden počátkem 20. let. Byl soukenný, blůza i plášť měly zapínání ke krku. Kalhoty pro pěšáky byly pod koleny zúžené tak, aby bylo možné použít ovinky. U jezdectva a dělostřelectva byly zavedeny soukenné kalhoty jezdeckého vzoru.

Vojáci z povolání používali stejnokroj z česané příze olivově zelené barvy. Byl šitý na míru v úpravě z počátku 30. let. Blůza se také zapínala ke krku. Blůza letců měla rozhalenku. Od roku 1937 byl u letectva zaváděn šedomodrý stejnokroj ( pouze pro vojáky z povolání ). Obuv vojáků základní služby i vojáků z povolání byla černá, opasky měly barvu přírodní kůže. Důstojníci nosili blůzu se sedmi knoflíky a čtyřmi kapsami uzavřenou u krku. Blůza měla o stupeň tmavší ( zelené ) manžety a límec. Při práci v kanceláři nebo pro oficiální příležitosti se nosily dlouhé kalhoty a černé polobotky, v poli jezdecké kalhoty a černé holinky. V poli se používaly hnědé opasky typu dohoda, slavnostní opasky byly zlatě protkávané se zlatou přezkou. Košile byly bílé nebo khaki, vázanky černé.

( Přilba vz. 32 používaná slovenskou armádou )

Důstojnická ceremoniální uniforma sestávala z hnědé blůzy a černých kalhot, buď dlouhých s černými polobotkami, nebo jezdeckých s černými holinkami. Čepice byly v odpovídající barvě. Letectvo si ponechalo šedomodré uniformy i pro ceremoniální účely. V létě se nosily bílé uniformy, nebo bílé blůzy s černými kalhotami. Slavnostní a ceremoniální uniformy se nosily s otevřeným límcem a kravatou. Všichni důstojníci byli oprávněni nosit ceremoniální kordíky. Ty byly stejné pro armádu i letectvo. Armádní kordík měl stříbrnou pochvu, bílou rukojeť a zlatý střapec. Důstojníci také někdy nosili ceremoniální šavle. Slovenská armáda zavedla v květnu 1939 nové označení hodností. Na rozdíl od dosavadního československého systému, kdy hodnosti byly zásadně na náramenících, byly hodnosti ve slovenské armádě umístěny na límcové výložky blůz a plášťů. Úprava zjednodušila označení v tom, že hodnosti se označovaly pouze pěticípými hvězdami. Vyšší důstojníci měli límcové výložky se zlatou obrubou, nižší bez obruby. Rotmistři měli stříbrnou obrubu. Nárameník vyšších důstojníků měl zlatý ornament a dva příčné proužky. Nižší důstojníci měli na zlatém ornamentu pouze jeden příčný proužek a rotmistři měli pouze stříbrný ornament. V roce 1940 byla zavedena nová úprava hodností, která spočívala především v tom, že byly zrušeny nárameníky a důstojníci nosili na pravém rameni blůzy dvojitou zlatou šňůru. Za Slovenského národního povstání ( SNP ) vojáci z povolání 1. československé armády odstranili slovenské orly z čepic a pokud neměli starý československý odznak, umisťovali pod zkřížené meče slovenskou trikolóru. Jinak pro časovou tíseň k úpravám stejnokrojů nedošlo. Střelecké odznaky pro mužstvo zůstaly převážně československého vzoru, stejně jako rukávové znaky pro jednotlivé odbornosti.

Barvy výložek hlavních druhů zbraní

Posádky obrněných vozidel byly vybaveny původně československými krátkými koženými kabáty, které se nosily přes blůzu uniformy, koženými kalhotami s koženými chrániči holení a speciálními koženými přilbami. Na údržbu nosily dvoudílné bavlněné overaly s normálním opaskem. Do pracovních jednotek byli zařazováni muži neschopní vojenské služby a také politicky nespolehlivý jedinci, Romové a židé. Nosili standardní armádní uniformy s tmavě hnědými manžetami a límci a označení odbornosti nebo řemesla na levé náprsní kapse. Pracovní jednotky měly svoje vlastní hodnostní označení. Zvláštní celožidovské jednotky nosily modré uniformy a modré námořnické čapky ( původně ex – československé dunajské flotily ). Neměly žádná hodnostní označení, protože jejich poddůstojníci i důstojníci se rekrutovali z řad slovenské armády. Existoval také výlučně romský prapor, vybavený hnědými uniformami a námořnickými čapkami.

( Čapka a rukávová páska  Hlinkovy gardy )

Hlinkova garda nosila černé uniformy ( dodávané SS – Algemeine ) s ocelově šedými košilemi. Černé košile směli nosit pouze původní členové Rodobrany. Normálně se nosily jezdecké kalhoty s černými holinkami, pro slavnostní příležitosti byly povoleny dlouhé kalhoty. Dlouhé černé kožené kabáty byly převzaty od letectva. První polní jednotky Hlinkovy gardy nosily buď khaki armádní uniformy, nebo italské šedozelené uniformy s černými výložkami, černými rukávovými páskami se stříbrným nápisem Hlinkova garda, černé jezdecké holinky a standardní přilby bez označení. Slovenská armáda a Slovenské vzdušné zbraně zrušily československé hodnosti podporučíka, štábního kapitána a armádního generála. Hodnosti rotmistrovského stavu byly nadále ponechány, ale vojáci do těchto hodností nebyli povyšováni. Předpokládalo se, že v těchto hodnostech doslouží do odchodu z armády. Rovněž hodnost četaře byla vojákům v záloze ponechána.

Porovnání hodností