Armáda nově ustanoveného samostatného Slovenska stavěla na jednotkách umístěných před rozpadem Československa na slovenském území. V březnu 1939 byl na Slovensku dislokován cyklistický prapor 3, jehož příslušníci i technické vybavení posloužily ke zformování podobných útvarů nové armády. Ke 2. květnu 1939 byla schválena reorganizace slovenských ozbrojených sil, jejichž hlavním velitelem byl prezident republiky. Dělily se na tři vojenské oblasti s vlastními vyššími velitelstvími v Trenčíně, Bánské Bystrici a Prešově. Armáda měla patnáct pěších, sedm dělostřeleckých a čtyři horské pluky. Disponovala i letectvem a 3. plukem útočné vozby, jehož součástí byl 3. cyklistický prapor v Martině. Slovenská armáda se zúčastnila bojů v Polsku v září 1939, poté prošla rozsáhlou reorganizací.

K 1. lednu 1940 ji tvořilo devět pěších pluků, pluk útočné vozby, tři jezdecké eskadrony, spojovací, automobilní a ženijní jednotky a cyklistický prapor. Ten měl velitelství v Turčianském Svätém Martinu a tuto organizaci:

Štáb

Velitelská rota

Cyklistická rota 1

Cyklistická rota 2

Cyklistická rota 3

Kulometná rota

( Příslušníci 1. eskadrony ze stavu 1. jezdecké předzvědné skupiny během výcviku )

Organizace ozbrojených sil se znovu změnila 1. května 1940, kdy vznikly tři pěší divize tvořené třemi pluky pěchoty, jezdectvem, automobilním plukem a plukem dělostřelectva ( 3. pěší divize měla dva pluky dělostřelectva ). 2. pěší divize navíc zahrnovala pluk útočné vozby a cyklistický prapor. Opětovná reorganizace z 1. října 1940 vytvářela 1. a 2. pěší divizi a sborové jednotky. Součástí každé z obou pěších divizí se vedle tří pěších pluků a dělostřeleckého pluku stala také jezdecká přezvědná skupina ( 1. a 2. ). Jejich organizace byla následující:

1. jezdecká přezvědná skupina

Velitelství

Kulometná eskadrona

1. eskadrona

2. eskadrona

Cyklistická eskadrona

1. vozatajská eskadrona

2. vozatajská eskadrona

2. jezdecká přezvědná skupina

Velitelství

Kulometná eskadrona

1. eskadrona

2. eskadrona

Cyklistická eskadrona

Vozatajská eskadrona

Pro útok na Sovětský svaz 22. června 1941 byla zorganizována Rychlá skupina tvořená velitelstvím, 2. jezdeckou předzvědnou eskadronou, praporem útočné vozby ( dvě tankové roty a dvě roty protitankových kanonů ), dělostřeleckým oddílem, pěším praporem a pomocnými jednotkami.

2. jezdecký předzvědný oddíl měl v té době cyklistickou rotu, rotu těžkých zbraní a kulometnou četu. Tvořilo jej 123 důstojníků, 6 poddůstojníků a 267 vojínů. K výzbroji patřily 3 obrněné automobily OA v. 30, 3 kusy 37 mm protitankových kanonů, 4 těžké a 25 lehkých kulometů, 177 pušek a 96 pistolí, 19 nákladních a 4 osobní automobily a 5 motocyklů. Oddíl disponoval celkem 95 jízdními koly.

( Slovenští cyklisté v Sanoku )

Rychlá skupina překročila sovětskou hranici 25. června 1941, překonala řeku San a postupovala na Kroscienko. Po dvou dnech byla stažena k Sanu s úkolem eliminovat sovětské bunkry. Na Slovensku byl mezitím postaven Polní sbor se dvěma pěšími divizemi a dvěma dělostřeleckými pluky, vyslaný rovněž na bojiště. Vzhledem k absenci dopravních prostředků však postupoval značně pomalu. Reorganizací z 8. července 1941 vznikla z Rychlé skupiny Rychlá brigáda. Tuto posílenou motorizovanou jednotku tvořilo velitelství, motorizovaný předzvědný oddíl, motorizovaný pěší prapor, pluk útočné vozby ( o síle štábní roty, dvou tankových a tří protitankových rot ), dělostřelecký oddíl, ženijní a spojovací rota. Motorizovaný přezvědný oddíl se skládal z velitelství, čety obrněných automobilů, dvou rot cyklistů, čety protitankových kanonů, ženijní čety a pomocné četu. Tvořilo jej 25 důstojníků, 12 poddůstojníků a 788 vojínů. Jeho výzbroj tvořilo 5 obrněných automobilů OA vz. 30, 6 protitankových kanonů ráže 37 mm, 9 těžkých a 51 lehkých kulometů, 441 pušek, 350 pistolí, 56 nákladních a 15 osobních automobilů a 15 motocyklů. Oddíl disponoval 243 jízdními koly.

Brigáda se následujícího dne po zformování přesunula do prostoru Kurowce a 11. července k Tarnopolu, o čtyři dny později k Puczaczi a 16. července do Grodek, kde poprvé vstoupila na předválečné území Sovětského svazu. Střetem většího rozsahu prošla brigáda u Lipovce 22. července, první boj absolvovala v ranních hodinách četa cyklistů podporovaná trojicí obrněných automobilů. Během celého dne probíhaly o Lipovec těžké boje, do nichž velitel brigády plukovník Rudolf Pilfousek nasadil i tanky a dělostřelectvo. Lipovec brigáda obsadila následující den, po stažení posledních sovětských obránců. Rychlá brigáda utrpěla citelné ztráty na lidech i technice. Obrněná vozidla a tanky byly záhy staženy zpět na Slovensko. 23. července 1941 se ministr obrany generál Čatloš rozhodl reorganizovat slovenské jednotky na východní frontě do Rychlé a Zajišťovací divize.

( Raněný slovenský voják v bojích o Lipovec dostává napít od svých spolubojovníků )

Rychlou divizi tvořil 20. a 21. pěší pluk, 11. dělostřelecký pluk, 11. přezvědná skupina, 11. spojovací prapor, 11. horská baterie, 11. rota protitankových kanonů a další útvary. K 22. srpnu byla vytvořena konečná podoba Rychlé divize. Ta u 11. předzvědné skupiny disponovala 140 jízdními koly, další se nacházely u pluků. Z nich měl 1. pěší pluk 50 kusů, 2. pěší pluk 62 jízdních kol a 11. dělostřelecký pluk dalších 27 kol.

Divize byla v polovině září vyslána na břeh Dněpru, který strážila před útokem na Kyjev. Ve druhé polovině září začala postupovat na východ, překročila Dněpr a zúčastnila se obklíčení sovětských jednotek severně od Azovského moře. Začátkem listopadu přišel rozkaz zajistit pobřeží mezi Mariupolem a Taganrogem a bránit se případnému pokusu Rudé armády o obojživelnou operaci. Část divize pak byla přemístěna na obrannou linii u řeky Mius. V prostoru zůstala divize 7 měsíců, v červnu 1942 ji stáhli z fronty a doplnili stavy. Potom byla vyslána k silám postupujícím na Rostov na Donu, jehož dosáhla 22. července. Zaujala pak obrannou linii u Krasnodaru, kterou držela několik měsíců. V důsledku sovětské ofenzívy v lednu 1943 byla přesunuta na Krym, při evakuaci však přišla o značné množství techniky. K 1. srpnu 1943 byla oficiálně reformována na pěší divizi, kterou tvořil 20. a 21. pěší pluk, 11. dělostřelecký pluk, 13. a 14. lehká protiletadlová baterie, 9. těžká protiletadlová baterie, 5. předzvědný oddíl a další útvary. Ve stavu 5. předzvědného oddílu byla velitelská eskadrona, 2 cyklistické eskadrony, protitanková eskadrona a podpůrná eskadrona. V září 1943 byla divize nasazena v prostoru Melitopole, kde její velkou část zajala Rudá armáda. Na přelomu let 1943 – 1944 držely zbytky divize postavení v prostoru Nikolajeva a v říjnu 1944 byla přemístěna k Balatonu. V březnu 1945 kapitulovala do rukou sovětské Rudé armády.

Zajišťovací divizi tvořily 101. a 102. pěší pluk, 31. dělostřelecký pluk, kombinovaná předzvědná skupina a další jednotky. Kombinovaná předzvědná skupina byla motorizovaná, disponovala osobními i nákladními vozidly a motocykly. K průzkumu však podle některých zdrojů využívala i jízdní kola. V srpnu 1943 byla přeměněna na 2. pěší divizi a odeslána z východní fronty na pomocné práce do Itálie, kde byla v listopadu téhož roku přeznačena na Technickou brigádu. Na konci války tvořila součást československého exilového vojska v Itálii.