V roce 1939 se rumunské námořnictvo, jež mělo základnu v Galaci a Constance, skládalo ze 7 torpédoborců a torpédových člunů ( z nichž však pouze 2 byly moderní konstrukce ), 1 ponorky, 1 minolovky, 3 torpédových člunů britské konstrukce, dále 4 doprovodných a strážních plavidel a 35 obchodních lodí. Celkový počet mužů sloužících v námořnictvu v onom roce 1939činil pouze 4 980 mužů, což je jen malý zlomek sil, jenž Rumunsko nasadilo o dva roky později v pozemních bojích.

Většina plavidel rumunského námořnictva byla projektována, nebo postavena ve Velké Británii, či ve fašistické Itálii. Po přistoupení Rumunska k Ose, bylo námořnictvo posíleno, když byly pod dohledem německých specialistů postaveny dvě další ponorky a zakoupeno bylo několik německých motorových člunů. Kromě toho byla po úpravách do služby zařazena i zrekvírovaná pomocná plavidla.

( NMS Delfinul, první ponorný člun zařazený do služeb rumunského námořnictva )

Jako první se do bojů se sovětskými útvary dostali příslušníci tzv. Dunajské flotily. K nim se brzy přidali jejich kolegové na lodích Černomořské divize, kteří narušovali sovětské zásobovací a evakuační trasy do a z Oděsy. Velmi aktivní v činnosti byly rumunské minonosky, které pokládaly minová pole a naopak minolovky zahájily rozsáhlé čištění pobřežních kanálů od sovětských min, dále prováděly ochranu zásobovacích konvojů a rovněž chránily tankery proplouvající přes úžinu Bospor do Egejského moře a zpět. Naproti tomu se příliš nedařilo rychlým torpédovým člunům, do kterých velení rumunského námořnictva vkládalo veliké naděje.

V roce 1943 předali Němci Rumunům pět trpasličích ponorek, které dříve sloužily pod italskou vlajkou v Černém moři a byly po italské kapitulaci zabaveny. Rumunská plavidla se po příjezdu německých námořních sil, mezi kterými bylo například několik ponorek atd. na Dunaj, dostala pod velení viceadmirála Brinkmanna. V době rumunského přeběhnutí do tábora Spojenců, v srpnu 1944 byla většina plavidel zničena a jen nemnohé, které přežily, byly ukořistěny Sověty.