V roce 1945 se Rumunská královská armáda pod velení Sovětského svazu podílela na osvobozování Československa. Bojů na českém území se zúčastnilo 248 430 rumunských vojáků, z nichž 66 495 zahynulo, bylo zraněno, nebo zůstalo nezvěstných.

Rumunsko se v roce 1940, kdy se premiérem stal Ion Antonesco, začalo pomalu ale jistě zapojovat do svazku Osy. Ihned po svém jmenování pozval Antonesco do země německou vojenskou misi, která umožnila Adolfu Hitlerovi kontrolovat strategicky důležitá ropná pole v Ploješti. Rumunské území se zároveň stalo jedním z nástupišť pro zahájení útoku na SSSR v červnu 1941. Rumunská armáda se operace Barbarossa zúčastnila velkými pozemními i leteckými silami. Koncem srpna 1944, když již byla situace pro Rumuny více než vážná, provedl král Michal I. převrat, kterým sledoval vystoupení Rumunska z Osy. Převrat následně vedl k pádu proněmeckého Antonesca. Vysocí důstojníci se postavili za krále, a tím pádem na stranu Spojenců. Wehrmacht se stáhl a 7. září vyhlásilo Rumunsku válku dosavadním spojencům Maďarsku a Německu. O týden později podepsalo příměří se Sovětským svazem.

( Ion Antonesco na státní návštěvě u Adolfa Hitlera )

Velký podíl na přechodu Rumunska na stranu SSSR měl velitel 2. ukrajinského frontu Rodion Malinovskij. U Stalingradu totiž do sovětského zajetí padla celá řada vysokých rumunských důstojníků, kteří později spolupracovali s Malinovským při jednáních o přechodu rumunské armády na stranu Sovětů. Ten poté za tento počin získal hodnost maršála. Následně se rumunská armáda v sestavě jeho 2. ukrajinského frontu zúčastnila mj. i osvobození Československa. Jednalo se zejména o 1. armádu generála Vasila Atanasiua a 4. armádu generála Nicolaea Dascalesca a dále o 2. tankový pluk a letecký sbor.

Na Vánoce 1944 pronikly jednotky 4. rumunské armády, bojující v sestavě 40. sovětské armády, do prostoru města Moldava nad Bodvou na Slovensko a počátkem roku 1945 slovenské hranice v prostoru Hrušova, v sestavě 53. armády, překročila i 1. rumunská armáda. Oba svazky poté postupovaly na západ hornatým středním Slovenskem, mj. po boku 1. československého armádního sboru.

( Příslušníci 4. rumunské armády během přesunu )

Rumuni se pomalu probíjeli náročným horským terénem bez podpory tanků, protože ty podle sovětské vojenské doktríny neměly v horách do dělat. Rumunský tankový pluk tak postupoval bok po boku se sovětskými mechanizovanými svazy a proto měly obě rumunské armády vysoké ztráty. Postup rumunských jednotek vymezoval koridor Lučenec – Dobšiná, Nitra – Martin, Piešťany – Prostějov, Křižanov – Boskovice až Pelhřimov – Humpolec. Na tomto směru podporoval vojska Rumunský královský letecký sbor zařazený do 5. sovětské letecké armády. Do bojů zasáhlo na 240 rumunských letadel.

Letouny provedly nad územím Protektorátu do 12. května 1945 na 500 bojových vzletů, svrhly na 1 360 tun pum a zničily na 100 strojů nepřítele. Přitom však utrpěly až 50 % ztráty. Rumunský královský letecký sbor operoval ze základen Miškovec, Tri Duby, Piešťany, Trenčín a Brno. Letectvo podporovalo své jednotky v dotyku s nepřítelem a bombardovalo cíle v jeho týlu, např. města Otrokovice, Kunovice či Uherský Brod.

( Rumunské stíhací letouny IAR – 80 )

12. dubna 1945 obsadili Rudoarmějci Hodonín a následujícího dne do bojů nasadili i 1. rumunskou armádu, která měla chránit pravý bok 53. armády postupující na Brno. Proti nim stál německý 29. armádní sbor skládající se ze čtyř pěších a jedné lehké myslivecké divize. Severně od 1. armády se ještě na území Slovenska nacházela 4. rumunská armáda, která stála proti německému 49. horskému sboru s jednou horskou, dvěma pěšími německými a jednou pěší maďarskou divizí + divizí pancéřových granátníků.

14. dubna 1945 překročila 4. rumunská armáda společně s 232. sovětskou střeleckou divizí řeku Váh u Nového Mesta a jedna z jejích částí zamířila směrem k moravské hranici do prostoru Květná – Strání. Další jednotky této armády útočily podél Váhu na Trenčín, 26. dubna začaly postupovat na Vlárský průsmyk v Bílých Karpatech, kde překročily hranici a 2. května osvobodily úsek Broumov – Bylnice.

( Rumunští dělostřelci vykládají svou výzbroj z železničního transportu )

1. rumunská armáda překročila Moravu 18. dubna. Část vyrazila na sever na Vracov, zatímco další útočila podél roku řeky na Uherský Ostroh. Němci zde ale silně vzdorovali, a proto boje v tomto prostoru trvaly až do 27. dubna, kdy došlo k osvobození Kyjova, Uherského Ostrohu a následně Bzence. Po dobytí Ostrožské Nové Vsi konce dubna 1945 se obě rumunské armády setkaly. 1. května Němci vyklidili Uherské Hradiště a Rumuni pokračovali v postupu na Uherský Brod. Jejich další postup vedl na Napajedla a Hulín, kde došlo k dotyku s jednotkami 1. československého armádního sboru. Rumunské letectvo v těchto dnech provádělo nálety na Zlín, Prostějov a Olomouc.

Ráno 30. dubna dostaly jednotky 1. rumunské armády v rámci příprav Pražské operace rozkaz vystřídat sovětská vojska na linii Koryčany – Brankovice – Dětkovice, a již 1. května 1945 začaly útočit ve směru na Kroměříž. Další jednotky postupovaly na Velehrad, čímž přinutily Němce vyklidit Chřiby. To umožnilo další postup ke Kroměříži, která byla osvobozena 4. května. Mezitím rumunské letectvo bombardovalo Prostějov a Olomouc. Po obsazení Kroměříže dostaly útvary 1. rumunské armády rozkaz k přesunu k Brnu a jejich místo zaujala 4. rumunská armáda, která 3. května dosáhla Zlína a Otrokovic, 6. května osvobodila Tlumačov a postoupila k Holešovu, kde se setkala s vojáky 1. čs. armádního sboru. Fronta se pak až do 8. května zastavila na linii Prostějov – Tovačov.

( Rumunští pěšáci odpočívají během postupu jižní Moravou )

1. rumunská armáda zatím v noci ze 6. na 7. května vystřídala sovětské jednotky na severu a severovýchodě Brna a následně do 12. května obsadila Humpolec, Svatý Kříž u Havlíčkova Brodu, Úsobí u Štok, Květinov u Chotěboře, okolí Blanska a Kunštátu a své válečné tažení ukončila u Boskovic.

Další rumunskou jednotkou postupující v rámci 2. ukrajinského frontu na Moravu byl 2. královský tankový pluk, který již v létě 1942 ( na německé straně ) bojoval u Stalingradu. Na jaře 1945 se v rámci sovětské 7. gardové armády zapojil mj. do bojů na jižním Slovensku. Tato armáda postupovala na Bratislavu po přechodu řeky Moravy u Marcheggu. Zde pluk utrpěl tak těžké ztráty, že se početně zmenšil na tankovou rotu. Ta se poté zúčastnila osvobození Lanžhotu ve dnech 10. – 12. dubna 1945 a následně se zapojila do těžkých bojů u Mušova. Tankisté ještě stihli 7. května zasáhnout do Pražské operace 2. ukrajinského frontu, přičemž postupovali na Znojmo, Telč až do Tábora, kam dorazili s pouhými 2 bojeschopnými tanky. Ty se pak zúčastnily slavnostní přehlídky v Praze dne 17. května 1945.