Ze 344 tanků verzí Mk.III a Mk.IV vyslaných do Sovětského svazu lodními transporty, v rámci Smlouvy o půjčce a pronájmu, jich na místo určení dorazilo 253, zbytek byl během transportu potopen na palubách nákladních lodí.

Prvních 10 kusů bylo dodáno v červenci 1942. Úměrně s příchodem dalších dodávek tanků z nich byly formovány nové gardové pluky těžkých tanků. Pluky čítaly 21 tanků a 214 mužů. Od roku 1944, kdy bylo zahájeno formování samostatných pluků přidělovaných k armádám nebo frontům, část z nich obdržela i tanky Churchill.

( Churchill Mk.IV projíždí kolem vraku německého kolového obrněného automobilu SdKfz 232 u ukrajinského Charkova )

Poprvé byly bojově nasazeny při likvidaci jednotek obklíčené německé 6. armády ve Stalingradu. Operace Uran, tedy sovětské protiofenzívy u Stalingradu, se zúčastnily 47. a 48. samostatný gardový těžký tankový pluk. Po bitvě byl druhý z těchto pluků po doplnění ztrát přidělen ke 38. armádě a 6. listopadu 1943 se účastnil dobývání Kyjeva. Od března 1943 se v řadách 8. armády Volchovského frontu nacházel ještě 50. samostatný gardový těžký tankový pluk a od dubna 1943 v řadách Leningradského frontu 49. Oba pluky byly nasazovány podle svého určení, tedy k podpoře pěchoty útočící na připravenou obranu nepřítele.

Pěchotní tanky Churchill byly používány rovněž jako „obyčejná“ frontová vozidla. Během bitvy u Kurska v červenci 1943, se nacházely v 15. a 36. gardovém těžkém tankovém pluku 5. gardové tankové armády ( celkem 31 vozidel ). Po doplnění ztrát byl 36. pluk vyslán na leningradskou frontu. Od poloviny července se bitvy v kurském oblouku zúčastnil v řadách 1. gardové tankové armády i 10. gardový těžký tankový pluk. V boji ztratil během jednoho dne 16 Churchillů. Další jednotkou, která bojovala u Kurska, byl 34. pluk. Tanky Churchill tohoto pluku byly prvními sovětskými vozidly, které pronikly do životně důležité silniční a železniční křižovatky, města Orel.

( Churchill 47. samostatného gardového těžkého tankového pluku ve Stalingradu )

V roce 1944 byly tanky Churchill nasazeny též do bitvy o Vyborg v Karélii. Tvořily část výzbroje 21. gardového těžkého tankového pluku. Několik strojů se také nacházelo ve 39. samostatném kyjevském tankovém pluku a 82. těžkém tankovém samostatném pluku. Výzbroj těchto vozidel, představovaná kanonem ráže 57 mm, ještě stále umožňovala boj s německými středními tanky Panzer III a IV, na těžší Panthery a Tigery, již nestačila.

U pěchotních tanků Churchill si Sověti cenili především pancéřování, naopak jim vyčítali slabou výzbroj a celkově poměrně nízkou kvalitu zapříčiněnou konstrukčními chybami. Tanky také nebyly přizpůsobeny podmínkám ruské zimy a horkého léta ve stepích.