Polská armáda v září 1939 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Polská armáda v září 1939

Polská armáda, nedostatečně vybavená a vyzbrojená, jen částečně mobilizovaná a nevhodně rozmístěná, čelila při vypuknutí války 1. září 1939 efektivní mechanizované síle německého Wehrmachtu.

Na podzim 1939 čelilo Němcům šest polských armád, převážně hipomobilních a s převážně zastaralou výzbrojí. Pěší divize se přesouvaly převážně pěšky. Tanky a obrněné jednotky byly často rozptýlené mezi pěšími útvary a pro obranu nebo protiútok byly prakticky bez užitku. Na jaře 1939 bylo vytvořeno několik polských armád a pro celkovou obrannou situaci jim byly přiděleny konkrétní úlohy:

Armáda Krakov, které velel generál Antoni Szylling, zahrnovala pět pěších divizí, horskou brigádu, motorizovanou jízdní brigádu a jízdní brigádu.

Armáda Lodž, jíž velel generál Juliusz Rómmel, měla čtyři pěší divize a dvě jízdní brigády.

Armáda Modlin, které velel generál Emil Krukowicz – Przedrzymirski, měla v poli dvě pěší divize a dvě jízdní brigády.

Armádě Pomoří velel generál Wladyslaw Bortnowski a zahrnovala pět pěších divizí, dvě tzv. brigády národní obrany a jízdní brigádu.

V čele armády Poznaň stál generál Tadeusz Kutrzeba a měla čtyři pěší divize a dvě jízdní brigády.

( Polští vojáci bojovali se zastaralou výzbrojí, ale i přesto připravili Němcům nejednu horkou chvilku )

Armáda Krakov měla odolávat počátečnímu německému náporu při aktivním ústupu na východ směrem k severnímu konci Karpat, zatímco armáda Pomoří měla bránit tzv. polský koridor na severu, speciálně v prostoru měst Toruň a Bydgoszcz. Armáda Lodž měla zajistit křídelní ochranu mezi armádami Krakov a Poznaň, které měly vést zdržovací boje a pak ustoupit k řece Vartě. Armáda Modlin měla bránit prostor severně od Varšavy blízko hranice s východním Pruskem a metodicky ustupovat zpět k řece Narew.

Po záboru Sudet a německé okupaci zbytku Československa, vytvořily dvě horské brigády armádu Karpaty. Jejím prvořadým úkolem bylo zajistit horské průsmyky v Karpatech. Jako záloha pro armády Poznaň a Krakov vznikla armáda Prusy, které velel generál Stefan Dab – Biernacki. Měla šest pěších divizí, tankový prapor a jízdní brigádu. Čas od času se k armádám připojovaly operační skupiny a později se na místě formovaly armády ze zbytků útvarů, které se stáhly před rychlým německým postupem.

( Polští Huláni u Bzury )

V předvečer války měla polská armáda přibližně 800 lehkých tanků a tančíků. Převážně to byly zastaralé lehké francouzské tanky Renault FT – 17 ještě z 1. světové války, dále Renaulty R – 35, britské šestitunové tanky Vickers ( Mark E ) a další francouzské Hotchkiss H – 35 a k tomu polské lehké tanky 7 TP ( což byla vylepšená a lépe vyzbrojená verze britských Vickersů ) a pak téměř 600 polských tančíků TK a TKS. To byly varianty britských tančíků Carden – Loyd. Některé z těchto strojů se dokázaly prosadit i proti německým tankům, ale bylo jich málo a byly nesprávně využité. Většina tančíků byla vyzbrojena pouze kulomety.

Rychlost a koordinovanost německé ofenzívy proti polské armádě byly pro obránce neštěstím. Do polských pozic bušily střemhlavé bombardéry Junkers Ju 87 a těžké dělostřelectvo, mechanizovaná pěchota hned využívala průlomů v obranných liniích a pronikala do hloubky obrany. Celé polské armády byly často neschopné reagovat dostatečně rychlým manévrem a v nepořádku ustupovaly, aby nebyly odříznuty a obklíčeny. Polský protiútok, plánovaný na 6. září, se neuskutečnil hlavně proto, že záložní armáda Prusy nebyla ještě plně mobilizovaná. Během několika hodin byli Němci schopni vstoupit do Krakova. Obránci města museli ustoupit, aby se vyhnuli obklíčení. Dne 8. září 1939 se rychle postupující obrněné jednotky Wehrmachtu dostaly na okraje Varšavy. V sedmi dnech postoupily o 225 kilometrů. Dá se říci, že polské síly se roztříštily a nebyly schopné koordinovaných obranných akcí. Největší bitva polského tažení se odehrála ve dnech 9. – 19. září na řece Bzuře, západně od Varšavy. Armády Poznaň a Pomoří se tu s částečným úspěchem vrhly do protiútoku na křídlo německé 8. armády. V konečné fázi protiútok selhal kvůli nedostatku zásob a i kvůli tlaku na ostatních úsecích fronty.

 
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt     
Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu vyjadřujete souhlas.
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.