Polský obrněný automobil wz. 29, jinak známý jako Ursus ( podle podvozku nákladního vozidla na kterém byl zkonstruován ), byl v roce 1939 již za svým technickým zenitem, přesto si však jeho posádky nevedly špatně a dokázaly zasazovat podstatně modernějším protivníkům těžké údery.Polská armáda disponovala celkem pouhými 13 obrněnci wz. 29. Od roku 1937 přitom Ursusy tvořily druhou dálkovou průzkumnou švadronu u Mazowiecké jízdní brigády. V roce 1938 bylo 8 z nich vedeno jako cvičně - mobilizační vozidla, zbylých 5 již jen jako školní pomůcky.

Za polské mobilizace na konci léta 1939 však bylo potřeba každé zbraně a tak se Ursusy, vyzbrojené francouzským kanonem Puteaux vz. 18 ráže 37 mm a třemi kulomety, staly součástí 11. tankového praporu, jemuž velel major Stefan Majewski. Velitelem průzkumné švadrony Ursusů se stal kapitán Miroslav Jarocinski. Švadrona samotná byla kromě obrněných automobilů wz. 29 vybavena i nákladními a osobními vozidly, včetně radiovozů a polní kuchyně.

( Polský obrněný automobil Ursus s věží otočenou týlovou stěnou dopředu, ta byla vyzbrojena jedním kulometem )

Ursusy 11. tankového praporu se do boje dostaly již pár hodin po vypuknutí války, když byly vyslány vpřed před pozice Mazowiecké brigády k úkolu, pro který byly postaveny, tedy k průzkumu. Během něj narazily u Krzynwlogi Malé na tři německá průzkumná vozidla SdKfz 221. Poláci měli oproti Němcům jasnou výhodu v podobě kanónové výzbroje ( německé obrněnce byly vyzbrojeny pouze jedním kulometem ), posádky své Ursusy také dobře zamaskovaly a tak všechna tři německá obrněná vozidla byla během chvilky zničena. Na polské straně došlo u dvou vozidel k lehkým poškozením.

První fatální ztrátu zaznamenala polská průzkumná švadrona třetí den války, 3. září 1939, kdy byl příslušníky německé bojové skupiny Kempf zničen jeden Ursus, stalo se tak u Przanysemu. Poláci si však ještě téhož dne "spravili chuť" a uštědřili těžké ztráty pěchotě od pluku SS Deutschland. O den později podporovaly posádky Ursusů 7. pluk hulánů. Během následného boje se jim podařilo zničit dva lehké německé tanky Panzer I. Důležitější se však ukázal zásah, který se povedl poručíku Nahorskému, jenž trefil německý štábní automobil, ve kterém Poláci poději nalezli mapy, rozkazy a další dokumenty útočníků.

( Vlastní posádkou opuštěný obrněný automobil Ursus, září 1939 )

Postupně se však počty Ursusů snižovaly. Poblíž řeky Narwy byl zničen jeden, ještě předtím však dokázal zničit dvě německá obrněná vozidla. Další Ursus byl zničen německými protitankovými děly u Seroczyna, kde se 11. tankový prapor utkal se "starými známými" od Kampfgruppe Kempf. I když se Polákům podařilo opět zničit dva nepřátelské obrněnce, byli nuceni ustoupit. Boje u Seroczyna však i nadále pokračovaly, 11. polský tankový prapor zde několik hodin odrážel útoky Němců, kteří se snažili obsadit most přes Vislu a odříznout tak obráncům ústupovou cestu.

Zbylá vozidla a přeživší příslušníci průzkumné švadrony byly poté přiřazeny do stavu Varšavské tanko - motorizované brigády, vedené plukovníkem Stefanem Roweckým. Poslední obrněné automobily wz. 29 byly zničeny 16. září 1939 vlastními posádkami. Při ústupu zapadly do hlubokého písku a Poláci již neměli čas je vyprostit. Aby nepadly do rukou nepřítele byly zapáleny. To byla tečka za bojovým vystoupením, ve své době nesporně kvalitním, ale v roce 1939 již zastaralým obrněným vozidlem.