V dubnu 1940 bylo v řadách námořnictva norského království a jeho námořních leteckých odřadů zařazeno 5 200 mužů všech hodností. Po německé invazi 9. dubna, byla většina norských plavidel potopena, či vyřazena z bojů. Celkově mohli Norové nasadit do bojů 2 lehké křižníky, 7 torpédoborců, 9 ponorek, 10 minonosek, 8 minolovek, 9 strážních člunů, 14 torpédových člunů + 3 velké torpédové čluny třídy Trygg a téměř 50 různých menších plavidel, jež byly přestavěny a upraveny do podoby strážních člunů.

Celkové ztráty norského válečného námořnictva byly značné, když do Velké Británie dorazilo do norské kapitulace pouze 13 lodí. Velmi důležitý krok však provedla norská vláda, když 22. dubna 1940 převzala pod svou moc celé norské obchodní loďstvo. Tímto krokem se tak na 1 000 lodí dostalo do služeb spojeneckého loďstva. Tato plavidla později sehrála nepostradatelnou úlohu v bitvě o Atlantik, když se výraznou měrou podílela na zásobování „obležené“ Británie. Na jejich palubách sloužilo na 30 000 norských námořníků.

( Norský lehký křižník Norge )

V rámci námořnictva byly zařazeny i obsluhy pobřežního opevnění. Tyto baterie těžkého dělostřelectva byly umístěny v Bergenu, Kristiansandu, Agdenes, Oscarborgu a Oslofjordu a dohromady je obsluhovalo téměř 2 500 důstojníků a mužů.

Již v době zuřící 1. světové války, v roce 1915, vznikla a do sestavy námořnictva byla zařazena, i námořní letecká služba. O 25 let později, tedy v době zahájení německé operace Waserübung, tedy invaze do Dánska a Norska, však byla celková velikost a síla této složky zanedbatelná, už i kvůli zastaralé technice, kterou používala. Přesto však námořní letci, stejně jako ostatní útvary norské armády a námořnictva, pokračovaly v zarputilé obraně v severním Norsku, a to až do norské kapitulace 7. června 1940.