Sexuální nevázanost se začala brzy projevovat na zdravotním stavu Wehrmachtu. Obzvlášť u týlových a okupačních jednotek se ve velkém měřítku objevily venerické choroby. Jeden poručík po válce vzpomínal: „V našem okolí jednou udělali razii a zjistili, že 70 % všech německých vojáků v této oblasti, které našli s děvčaty v tzv. kójích, mělo pohlavní nemoc.“

Čím dál kritičtější situace nutila německé velení reagovat, a tak ve velkých městech vznikaly ozdravné ubikace, kam měli muži po rizikovém pohlavním styku zajít a nechat se vyšetřit. Voják zde absolvoval omytí mýdlem a vodou, výplach močového měchýře roztokem chloridu rtuťnatého a nepříjemné zavedení dezinfekčního tamponu do močové trubice. Němcům se tak sice podařilo výskyt syfilidy a dalších nemocí částečně omezit, ale přesto se stále jednalo o palčivý problém, který dokumentuje i fakt, že někteří vojáci se svým spolubojovníkům chlubili počtem pohlavních onemocnění! Velení se nakonec rozhodlo problém vyřešit zavedením kontrolovaných nevěstinců ( jen do konce roku 1942 vzniklo na 500 takových zařízení rozmístěných po celé Němci okupované Evropě, ale např. i v severní Africe ).

Vojáci ale i nadále ve velkém navštěvovali také obdobná soukromá zařízení. Také si mezi sebou například vyměňovali informace o tom, kde se dá „pořídit“ nejlevnější prostitutka. Jsou doloženy i případy, kdy byla návštěva nevěstince tou první věcí, kterou ten či onen voják udělal poté, co se vrátil do služby z dovolené, či z líbánek! Nadřízené tato skutečnost šokovala, stejně jako fakt, že na tato místa nejen směřovali 18letí vojíni, ale i starší poddůstojníci a důstojníci, často otcové od rodin. Celkově se tak německému velení problém s prostitucí vyřešit nepodařilo.