Vyšší jednotky polní armády neměly za války pevně danou organizaci. Tvořily pět armádních skupin. Dvě ( Nord a Süd ) pro tažení v Polsku a další tři ( A – C ) pro tažení západní Evropou. Každá armádní skupina ( Heeresgruppe ) se skládala ze dvou až tří armád o přibližně 400 000 mužích. Armád bylo celkem 14. Každá se dále dělila na tři až čtyři sbory o zhruba 200 000 mužích. Od června 1940 fungovaly také dvě posílené tankové skupiny, von Kleistova a Guderianova, které sestávaly ze tří motorizovaných sborů. Celkem  bylo 33 sborů ( 1 – 13, 17, 21 – 30, 38, 40, 42 – 44, 46 – 49 ) tvořených dvěma až pěti pěšími divizemi, každý o síle přibližně 60 000 mužů. Dále 7 motorizovaných sborů o dvou až třech tankových a motorizovaných divizích a jeden sbor ( XV ) složený ze tří lehkých divizí. Přímo pod velení konkrétních armád spadala jedna jízdní a čtyři horské divize.

Během etapy bleskové války se zformovalo 143 divizí. Od toho, ke které mobilizační vlně patřily, se odvíjela jejich kvalita. Vedle 35 kvalitních divizí, utvořených během první vlny ještě před válkou, vznikaly také divize starých veteránů nebo necvičených záložníků a branců, narychlo shromážděných z okupovaného Polska a Československa a k tomu devět divizí záložní armády ( Ersatzdivisionen ) z desáté mobilizační vlny ( označení 270 – 280 ). Každá pěší divize o síle 16 977 mužů se skládala ze tří pěších pluků a řady podpůrných divizních jednotek – jednoho dělostřeleckého pluku o čtyřech praporech, ženijního praporu, spojovacího praporu a až deseti transportních oddílů ( motorizovaných, případně stále závislých na koňských potazích ), roty zdravotníků, motorizované polní nemocnice, veterinární roty, jednotky vojenské policie a polní pošty.

( Německá pěchota na přehlídce v ulicích Berlína v roce 1938 )

Pluk pěchoty o síle 3 049 mužů tvořily tři pěší prapory, 180 členná rota pěchotních a 170 členná rota protitankových děl. Prapor s 860 muži měl tři střelecké roty a jednu kulometnou rotu se 190 muži. Střelecká rota mívala 201 mužů rozdělených do tří střeleckých čet. Každou střeleckou četu, běžně o síle 50 mužů, tvořil štáb, družstvo s lehkými minomety a čtyři družstva střelců o deseti mužích. Motorizované divize sestávaly výlučně z obrněných nebo motorizovaných jednotek. Počátkem roku 1940 byl stav motorizovaných divizí snížen na dva motorizované pluky, takže celá divize měla 14 319 mužů. Horské divize o síle 14 131 mužů tvořily dva pluky horských myslivců ( 6 506 mužů ) a další podpůrné a servisní jednotky, všechny přizpůsobené pohybu v horách. Tankové divize o 14 373 mužích sestávaly z tankové brigády ( dva pluky po 1 700 mužích rozdělených do dvou praporů ) a motorizované střelecké brigády s 4 409 muži ( střelecký pluk a motocyklový prapor ). Také všechny podpůrné a servisní jednotky byly obrněné nebo motorizované.

Lehké divize měly mezi 10 000 a 11 000 muži a skládaly se z jednoho až čtyř obrněných praporů o 638 mužích a jednoho či dvou pluků motorizované kavalérie s 2 295 muži. V době mezi říjnem 1939 a lednem 1940 se z lehkých divizí zformovaly 6. – 9. tanková divize. 1. jízdní divize měla čtyři jízdní pluky po 1 440 mužích ( každý složený ze dvou praporů ), jeden pluk kavalerie ( jeden jízdní a jeden cyklistický prapor ), cyklistický prapor a další podpůrné a servisní jednotky, všechny jízdní nebo motorizované. V roce 1937 vzniklo v Německu 13 vojenských okruhů ( Wehrkreis I – XIII ), které od roku 1939 tvořily týlovou základnu záložní armády. Skladiště, školy a výcvikové útvary každého okruhu tvořily materiální i lidské zázemí původně jednomu, ale v pozdějších fázích války až pěti sborům polní armády. Průběžně s rozšiřováním německého území na úkor sousedních zemí a vytvářením Velkého Německa se původní vojenské okruhy rozšiřovaly. V rozmezí srpen 1938 a říjen 1942 vzniklo navíc šest nových okruhů, které poskytovaly čerstvé brance pro německé válečné úsilí. Mnozí z nich nebyli rodilí Němci a dokonce ani necítili k jejich snahám žádné sympatie.