Podepsáním francouzsko – německého příměří 25. června 1940 se Německo stalo pánem západní Evropy. Hitler nejprve uvažoval o invazi do Velké Británie na podzim 1940. Poté však naplánoval na konec května 1941 operaci Barbarossa, invazi do evropské části Sovětského svazu. Italský diktátor Mussolini dychtil vyrovnat se Hitlerovým úspěchům a pustil se do zbytečných dobrodružství v severní Africe a na Balkáně, která si brzy vynutila Hitlerovu intervenci. To však vedlo k odklonění a vyčerpání drahocenných německých zdrojů, šestitýdennímu odložení operace Barbarossa a přispělo tak k pozdější porážce Německa na východní frontě a jeho kolapsu v roce 1945. Podle některých rozborů však odsunutí operace Barbarossa nezpůsobila válka v Jugoslávii, ale počasí. Dne 31. června 1940 se Hitler začal připravovat na operaci Barbarossa. Oblasti bojů diktovaly kvalitu nasazených armádních divizí. Ozbrojené síly v severní Africe tvořily vzhledem k nízkému významu této bojové scény provizorně sestavené formace. Jednotky určené pro operaci Marita, invazi do Jugoslávie a Řecka, se skládaly z divizí vyčleněných pro operaci Barbarossa. Poté se takto kvalitní jednotky objevovaly na Balkáně jen výjimečně. Až do srpna 1943 a příjezdu obávané 2. tankové armády je nahradily druhořadé jednotky s omezenou pohyblivostí a bojovým potencionálem.

Vývoj armádních jednotek v severní Africe a na Balkáně

Od 5. října 1941 byla tanková skupina zesílena na tankovou armádu. Po září 1940 vznikly horské sbory a od června 1942 se z motorizovaných sborů staly tankové sbory. Od září 1942 vznikaly také záložní sbory pro záložní divize, složené z jednotek, cvičících na okupovaných územích. Divize pěchoty, bojující v první linii, si až do roku 1942 podržely organizaci z roku 1939, nicméně často bývaly posíleny o nový prapor. Aby stoupla bojová morálka jednotek, byly 15. října 1942 všechny pěší pluky přeměněny na pluky granátníků a posádka na Rhodu byla přeznačena jako úderná divize.

( Německé okupační jednotky vjíždějí do hlavního řeckého města Atén )

22. výsadková divize byla pěchotní jednotka s výsadkářským výcvikem. Označení Afrika odráželo redukovanou organizaci jednotky nebo její nestandardní mužstvo, složené z bývalých německých členů francouzské cizinecké legie či osob odsouzených za drobné přestupky, které však byly považovány za odpustitelné. Také bývaly využívány jako pevnostní posádky pro statickou strážní službu v Řecku. Zvláštní určení označovalo různorodé jednotky, kontrolované přímo štábem. Dne 13. dubna 1941 byly zformovány divize pěchoty řady 700. Ty měly pouze 8 000 mužů a byly určeny pro okupační účely. Skládaly se ze dvou pluků pěchoty bez těžkého vybavení, dělostřeleckého praporu, průzkumné, ženijní a spojovací roty a měly jen minimální logistickou podporu. Dne 1. dubna 1943 vznikly z těchto divizí, stejně jako z divizí lehké pěchoty ( zformovaných v prosinci 1940 pro boj v kopcovitém terénu ) a vybraných záložních divizí, lehké pěší ( Jäger ) divize s mladším mužstvem a pěchotní organizací podle vzoru roku 1939, nicméně jen se dvěma střeleckými ( mysliveckými pluky ). Od roku 1942 začaly být teritoriální střelecké jednotky stále častěji označovány jako bezpečnostní jednotky.

Nejvýznamnější polní jednotkou kontrolovanou armádní rozvědkou ( Abwehr ) představoval Braniborský úderný pluk 800 ( Lehr – Regiment Brandenburg 800 z.b.V. ). Dne 20. listopadu 1942 z něj vznikla zvláštní jednotka ( Sonderverband Brandenburg ) s pěti pluky, praporem pobřežního komanda a spojovacím praporem. Název tohoto praporu se změnil ještě dvakrát a to 1. dubna 1943 na Braniborskou divizi a 15. září 1944 na Braniborskou mechanizovanou divizi. Sonderverband 287 a 288 byly smíšené pluky specialistů zformované pro úderné a záškodnické operace v Perském zálivu a později určené pro konvenční boj. Pluk Sonderverband 287, utvořený 4. srpna 1942, bojoval na Kavkaze. Byl složený ze dvou mechanizovaných a jednoho spojovacího praporu, protitankové roty, baterie útočných děl a raketometů a zásobovací jednotky. Od 2. května 1943 sloužil jako 92. motorizovaný pluk v Jugoslávii.

( Příslušníci Sonderverband 288 s polopásovým transportérem SdKfz 250 a samohybným dělem Stug III )

Sonderverband 288, zformovaný 24. července 1941 se štábem ( velení, rota obrněného průzkumu a arabská rota ) a osmi samostatnými rotami ( sabotážní, horská, motorizovaná střelecká, kulometná, protitanková, protiletadlová, ženijní a spojovací ), bojoval v severní Africe. Dne 31. října 1942 se z něj stal mechanizovaný pluk Afrika. Organizace tankových divizí se v roce 1941 od stavu z roku 1939 lišila. Tanková divize sestávala z jednoho tankového a dvou motorizovaných střeleckých pluků. Do srpna 1941 se ze všech lehkých divizí staly tankové divize a 5. července 1942 byly motorizované střelecké pluky tankových divizí a lehké divize Afrika přejmenovány na pluky pancéřových granátníků. Dne 24. března 1943 se motocyklové průzkumné prapory přejmenovaly na tankové průzkumné prapory s obrněnými vozidly, motocykly a osobními vozidly. Divizní prapory Füsilier představovaly pěchotní jednotky, částečně vybavené jízdními koly. Zavedeny byly od 2. října 1943. Nahrazovaly rozpuštěné divizní průzkumné prapory a protiletecké prapory a navazovaly na tradici kavalerie.

V březnu 1940 byly zformovány protitankové baterie útočných děl. V srpnu 1940 byly seskupeny do praporů, každý o síle 31 samohybných protitankových děl. V únoru 1941 byly zavedeny prapory protiletadlového dělostřelectva se třemi bateriemi protiletadlových děl ráže 88 mm sloužících i jako protitanková děla. Zásobování koordinoval zásobovací důstojník ( od října 1942 označovaný jako divizní zásobovací velitel ). Podléhaly mu motorizované přepravní jednotky, odpovědné za zásobování palivem ( od 25. listopadu 1942 seskupené do motorizované přepravní roty ), koňské přepravní jednotky ( od 15. listopadu 1943 seskupené do roty ), opravárenská rota a zásobovací rota ( později prapor ).

( Příslušníci Afrikakorpsu se středním tankem PzKpfw IV s krátkým 75 mm kanonem )

Cizí dobrovolníci

Narůstající potřeba mužů vedla k odvádění příslušníků cizích národností. Dne 12. ledna 1942 vznikl 3. prapor Sonderverband 287, německo – arabský školní prapor, který bojoval v Tunisku. Dne 22. listopadu 1942 se v Tunisku vytvořila vichistická Phalange Africaine ( Africká falanga ) a zde bylo také jejich 220 mužů nasazeno v březnu 1943 spolu s 334. pěším plukem do bojů. Dne 9. ledna 1943 vzniklo v Tunisku Velitelství německo – arabských jednotek ( KODAT ), zvané také Svobodná arabská legie, které se posléze skládalo z jednoho marockého, jednoho alžírského a dvou tuniských praporů s německými kádry a omezenou bojovou hodnotou. V Jugoslávii se zformovaly tři pěší divize určené pro boj s Titovými partyzány, tzv. Chorvatské legie. Dne 21. srpna 1942 vznikla 369. Ďábelská divize, 6. ledna 1943 373. Tygří divize a 17. srpna 1943 392. Modrá divize. Od 12. září 1941 bojoval v Srbsku útvar Bílých Rusů, který později dosáhl síly pěti pluků a byl přejmenován na Ruský sbor. V Řecku sloužil 845. německo – arabský pěší prapor, zformovaný 5. června 1943 ze 3. praporu Sondeverband 287 a v Albánii bojoval po boku 297. pěší divize arménský pěší prapor I/125.

V září 1943 dorazila do Chorvatska spolu s 2. tankovou armádou 1. kozácká divize. Vznikla 4. srpna 1943 v okupovaném Polsku z jednotek, které bojovaly s Němci na východní frontě. Skládala se ze dvou brigád s německými velícími kádry: dvou Donských, jednoho Sibiřského, jednoho Kubáňského a dvou Těreckých jízdních pluků, jednoho dělostřeleckého pluku a divizních podpůrných jednotek. 1. kozácká divize byla přidělena k LXIX. sboru a sloužila ve východním Chorvatsku v boji proti partyzánům, přičemž získala mezi civilním obyvatelstvem ne zrovna lichotivou reputaci.