Předválečná Luftwaffe dosáhla v krátkém čase pozoruhodných výsledků nejen po technické, ale rovněž i po organizační stránce. Byla skvěle připravena na rychlou, ale krátkou válku. V dlouhodobém konfliktu však neměla šanci proti strategickému letectvu Spojenců, i když se snažila o pružnější velení i organizaci. Není jednoduché se vyznat v nástrahách administrativního členění Luftwaffe, které se v průběhu války navíc podstatně měnilo. Vrchní velení se při přepracovávaní snažilo o rychlou reakci na vzniklou válečnou situaci, čímž vznikaly i zcela nové typy jednotek. Přesto je možné hovořit o standardu, který představoval jakýsi základní kámen, ostatně ten byl položen již dávno před válkou.

( Jeden ze dvou tažných koní německých Jagdgeschwaderů - stíhacích eskader - Messerschmitt Bf 109 )

Před vypuknutím 2. světové války byla Luftwaffe rozdělena do čtyř Luftflotten ( leteckých armád ) s přesně určeným působištěm. Luftflotten se dále dělily na Fliegerkorps ( letecké sbory ) a Fliegerdivisionen ( letecké divize ) a ty dále na Geschwader ( eskadry ). Každá Geschwader měla mít tři Gruppen ( skupiny ), ty pak tři nebo čtyři Staffeln ( letky ). Geschwader nesly přesné označení dle operačního nasazení:

Kampfgeschwader ( KG ) – střední bombardéry

Stukageschwader ( StG ) – střemhlavé bombardéry

Zerstörergeschwader ( ZG ) – těžké dvoumotorové stíhací letouny

Jagdgeschwader ( JG ) – jednomístné stíhací letouny

Další označení nesly útvary strategického a taktického průzkumu, dopravních strojů, námořních a pobřežních jednotek.

( Symbol německého Blitzkriegu, střemhlavý bombardér Junkers Ju 87 Stuka )

Geschwader jednomístných stíhaček měla mít tabulkově 94 letounů, z nichž čtyři spadaly přímo pod štáb. Další byly rozděleny rovným dílem po 30 strojích třem Gruppen. Tři letouny spadaly pod štáb Gruppe. Jednotky o velikosti Gruppe se dále dělily na tři Staffeln s 9 letouny. Právě Staffel byla nejmenší operační jednotkou Luftwaffe. Není bez zajímavosti, že v srpnu 1938 disponovala Luftwaffe celkově 1 432 posádkami v plném operačním nasazení, dalších 1 145 čekalo v roli částečného operačního nasazení. Při útoku na Polsko disponovala Luftwaffe již potřebným počtem posádek a 4 161 stroji ( oproti zhruba 800 polských ). Polský Blitzkrieg vystavil Němcům konečný účet 230 ztracených letounů se zhruba pěti sty zabitými či přechodně zajatými piloty a členy posádek.