217. prapor útočných tanků
( Posádky z 217. praporu útočných tanků právě instalují na své Brummbäry přídavné pancéřové zástěry Schürzen, které chránily boky vozidla proti kumulativním střelám )
Rozhodnutí o vytvoření druhého praporu útočných tanků padlo 7. dubna 1944. Kádr praporu pocházel ze 40. tankové roty a 18. tankového doplňovacího praporu. Jeho formování bylo zahájeno 20. dubna ve výcvikovém táboře v Grafenwöhru. Zpočátku byla prováděna pouze teoretická příprava, jelikož první transport 19 vozidel Brummbär dorazil až koncem května 1944. Další dvě vozidla přišla k jednotce v červnu.
V noci z 1. na 2. července byl prapor vyslán do francouzské Normandie kde v té době již téměř měsíc probíhaly krvavé boje s vojsky západních Spojenců. Jelikož spojenecké letectvo zničilo většinu železničních tratí, musel být transport vyložen v obci Condésur – Noireau, ležící 170 kilometrů od fronty. Během přesunu na tuto vzdálenost došlo u části vozidel k různým mechanickým poruchám. 217. prapor útočných tanků byl odeslán do oblasti Caen, kde došlo k jeho posílení o 7 Brummbärů. Poprvé byla jednotka bojově nasazena 7. srpna 1944, přičemž brzy nato k ní dorazilo ještě dalších 10 nových vozidel, takže v polovině srpna měla 17 plně bojeschopných strojů a 14 se nacházelo v opravě. Většině vozidel praporu se podařilo uniknout zničení v kotli u Falaise. Následně byl prapor odsunut k odpočinku a reorganizaci do Nizozemí, později se zúčastnil obrany Cách.
Počátkem října 1944 se počet provozuschopných Brummbärů snížil na 22 strojů, takže bylo rozhodnuto zredukovat prapor na dvě roty. Posádky bez výzbroje byly převeleny k 18. tankovému doplňovacímu praporu. V polovině října už v praporu zbývalo pouze 8 Brummbärů, nicméně od 17. října jistil prapor s mimořádným nasazením 246. bojovou skupinu ze stavu 12. divize lidových granátníků. Spolu s ní se zúčastnil i poslední německé ofenzívy na západní frontě – operace Wacht am Rhein. Po neúspěchu protiútoku v Ardenách se 217. prapor útočných tanků zapojil ještě do posledních bojů na území Třetí říše. V dubnu 1945 se jeho zbytky vzdaly v Porúří Američanům.