V pořadí třetím letadlovým nosičem, na který se během bitvy u Midway počátkem června 1942 vrhly americké střemhlavé bombardéry SBD Dauntless, byla Sorjú, tu během chvilky zasáhly tři pumy. Když americké letouny plavidlo napadly, byly palubní čety zaměstnány spěšnou přípravou vlastních letadel ke startu a na přítomnost nepřítele byli japonští námořníci upozorněni tím, že spatřili, jak nalevo z letadlové lodi Kaga šlehají plameny, po zásahu čtyřmi bombami. Poté posádka Sorjú uslyšela výbuchy a viděla husté sloupy černého kouře. Zrak námořníků ze Sorjú se instinktivně přenesl k modré obloze. Právě v té chvíli spatřili, jak se 13 Dauntlessů, vypadajících jako šipka vrhá přímo proti jejich lodi. Hodiny ukazovaly čas 10:25.

V pouhých třech minutách byla Sorjú zasažena třikrát. První zásah zdevastoval palubu před předním výtahem, následující dva zásahy, jeden před předním výtahem, jeden za ním, dokonale rozbily letovou palubu a zapálily benzínové nádrže a skladiště střeliva. Loď se proměnila v učiněné peklo. Další druhotné výbuchy následovaly v krátkých intervalech.

( Veterán mj. od Pearl Harboru, plavidlo 1. úderného svazu letadlových lodí Sorjú )

V příštích 10 minutách se zastavily hlavní stroje, řízení přestalo fungovat, požární hadice byly zničeny. Námořníci, kteří byli požárem donuceni opustit svá stanoviště, se dostali na palubu právě ve chvíli, kdy nastal obrovský výbuch, jenž mnohé z nich smetl do moře. Od prvního zásahu neuplynulo ještě ani 20 minut a celá loď již byla prakticky v plamenech. Námořní kapitán Janagimoto vydal rozkaz "Opustit loď!" Mnoho námořníků naskákalo přímo do moře, aby unikli strašlivým plamenům, později je zachraňovaly doprovodné torpédoborce Hamakaze a Isokaze, většina z nich byla silně popálená. Vzhledem k velkému horku nebyli námořníci oblečeni v pevných pracovních kombinézách, které by je alespoň částečně chránily proti ohni, na sobě měli pouze krátké šortky bez jakékoli ochrany vrchní části těla.

( Námořní kapitán Ryusaku Janagimoto, jenž se narodil 1. září 1894 v Hiradě v prefektuře Nagasaki, dobrovolně následoval svou loď na dno oceánu ).

Brzy se však ukázalo, že kapitán Janagimoto zůstal na velitelském můstku hořící lodi. V celém japonském námořnictvu bylo údajně málo velitelů, kteří byli u mužstva tak oblíbení jako kapitán Janagimoto. Kdykoli měl promluvit k posádce, scházeli se námořníci i hodinu předem, aby si zajistili výhodné místo. Teď byli odhodláni ho stůj co stůj zachránit.

Rotmistr Abe, zápasnický šampión, dostal za úkol, aby kapitána zachránil, protože bylo rozhodnuto dostat ho do bezpečí i násilím, bude-li se zdráhat opustit plavidlo dobrovolně. Když Abe vystoupal na velitelský můstek Sorjú, uviděl kapitána Janagimota, jak tam nehnutě stojí s mečem v ruce, zrak pevně upřen na příď lodi. Abe k němu přistoupil a řekl: "Pane kapitáne, přišel jsem z pověření celé posádky, abych Vás odvedl do bezpečí. Čekají na Vás. Prosím Vás, abyste se mnou šel na torpédoborec, pane kapitáne."Když tato prosba zůstala bez odezvy, Abe uhodl kapitánovy myšlenky a začal se k němu přibližovat, aby jej na čekající torpédoborec donesl. Pevná vůle japonského velitele a odhodlanost, která podle Abeho vzpomínek vyzařovala z pevné kapitánovi tváře jej však zastavily. Abe se se slzami v očích otočil, a když opouštěl můstek, slyšel, jak kapitán Janagimoto klidně zpívá národní hymnu.Zachránění členové posádky pozorovali, jak Sorjú klesá do svého mokrého hrobu a sní i 718 důstojníků a námořníků, mezi nimi i kapitán Ryusaku Janagimoto, stává se tak na 30°38´ severní šířky a 179°13´ západní délky.