Japonské metody boje proti tankům patřily k nejextrémnějším. V roce 1944 se staly uznávaným způsobem boje japonských vojáků, námořníků a letců sebevražedné metody. Vojáci byli vyzíváni ke spáchání sebevraždy, při níž zničili vojenský materiál nebo vojáky Spojenců a pomohli tak zabránit vstupu nepřátelských vojáků s jejich duchovními a materiálními zdroji na japonské ostrovy. Nejznámějšími sebevražednými bojovníky byli kamikadze, lidské létající pumy. Existovala však řada dalších, méně známých způsobů sebeobětování používaných při ničení spojeneckých tanků. Zřejmě nejextrémnější z nich byly batohové lidské miny. Tato zbraň byla konstrukčně velmi jednoduchá a měla zničující účinek. Skládala se z plátěného batohu s náplní asi 9 kg výbušniny. Voják nesl na zádech batoh a ve skrytu očekával na příjezd nepřátelského tanku. Poté vyběhl a skočil před tank. Zároveň zatáhl za šňůru, spojenou se zpožďovačem. Ten zajistil, že se v okamžiku výbuchu tank nacházel nad náloží. Výbuch zničil tank, zároveň zabil i japonského vojáka.

( Japonská magnetická protitanková mina typ 99 )

Proti tomuto způsobu boje se prakticky nedalo nic dělat. Vojáci skutečně čekali, až tank přijede do bezprostřední vzdálenosti a poté učinili sebevražedný útok. Tanková pěchota tak neměla možnost rychle zareagovat a nebezpečí odvrátit. Vědomí hrozby těchto útoků bylo pro tankové posádky velmi psychicky vyčerpávající. Variantou batohové miny byla protitanková mina na tyči, kterou voják jednoduše zasunul pod pás jedoucího tanku. I tato mina poškodila tank a zabila útočníka. S jinou variantou sebevražedných bojových metod bylo možné se setkat v Barmě v roce 1945. Útočníci zde nevbíhali pod tanky, ale skrývali se v jámách uprostřed vozovek nebo podél cest tam, kde se dal očekávat výskyt spojeneckých tanků. Vojáci čekali, až se tank přiblíží a bude nad jejich hlavou nebo těsně před nimi. Poté voják odpálil nálož, což bylo jednoduché výbušné zařízení, například nějaký typ miny nebo dokonce malá letecká puma.

( Obrázek ukazuje metody útoku japonské pěchoty na americký střední tank M4 v roce 1945 )

Nálože kandidát na sebevraždu odpálil ručně a fungoval jako lidský zapalovač. V praxi se však tento postup Japoncům příliš neosvědčil, protože v jámách je snadno zjistila tanková pěchota a zneškodnila je dříve, než vojáci své nálože mohli odpálit. Existují svědectví spojeneckých vojáků, kteří obklíčili jámu s vojákem vybaveným sebevražednou náloží. Obklíčení Japonci se přitom nepokusili své protivníky zničit výbuchem nálože. Tento zvláštní přístup se vysvětloval tím, že nálože byly určeny k likvidaci tanků a nikoli pěchoty. Japonci proto přísně střežili své nálože, aby zničili tank. Sebevražední nosiči protitankových min neměli v jámách jinou výzbroj než svoji nálož a často zahynuli, aniž by nějak přispěli bojovému úsilí japonské armády.