28. září 1943 byla vytvořena první vojenská jednotka italského království na jihu osvobozeného Apeninského poloostrova. Byla jím 1. motorizovaná bojová skupina o početním stavu 295 důstojníků a 5 387 mužů. Její první akcí bylo bránění Monte Lunga v úseku Cassino, přičemž tato akce udělala hodně pro rozptýlení spojenecké nedůvěry k italským vojákům bojujícím na jejich straně. Po službě u americké 5. armády Marca Clarka a po reorganizaci byla 1. bojová skupina přesunuta k polským jednotkám na okraj levého křídla britské 8. armády.

Útvar mající sílu 22 000 mužů přijal 17. dubna 1944 název Italský osvobozovací sbor. Pokračující příliv dobrovolníků si vynutil vytvoření dalších jednotek, ale z politických důvodů byl útvar, který se nyní stal divizí, nadále nazýván bojovou skupinou. Každá bojová skupina měla dvě pěší a jeden dělostřelecký pluk, smíšený ženijní prapor, dvě družstva polních četníků a služby, dohromady asi 400 důstojníků a 9 000 mužů. Prvních šest těchto bojových skupin nastoupilo do první linie na počátku roku 1945, ale politická ohleduplnost nadále předpokládala, že Spojenci zdůrazňovali roli, kterou hrály monarchistické oddíly při vítězství v Itálii.

( Důstojníci 1. motorizované bojové skupiny v rozhovoru s velitelem 5. americké armády generálem Clarkem po prvních střetech v oblasti Monte Lunga ).

Italské námořnictvo hrálo důležitou úlohu jakmile bylo podepsáno příměří mezi Italy a Spojenci. K nim tak následně odplulo celkem 5 bitevních lodí, 8 křižníků, 33 torpédoborců, 39 ponorek, 12 motorových torpédových člunů, 22 doprovodných plavidel a 3 minolovky. Ke spojeneckému letectvu se přidaly také čtyři letky Regia Aeronautica.

Italské vrchní velení zřídilo svůj hlavní stan v přístavu Taranto. 3 křižníky byly odveleny do jižního Atlantiku, kde měly pronásledovat německé lamače blokády. Ostatní plavidla byla poté, co část z nich podstoupila opravy, přidělena k různým úkolům ve Středozemním moři. Jedním z nejvýznamnějších příspěvků italského námořnictva byla jeho spolupráce při navrácení italských přístavů do běžného provozu. Ve stejnou dobu se slavní italští potápěči připojili k britským a podíleli se na potopení 2 křižníků a nedokončené letadlové lodi Aquila, které ač nebojeschopné, spočívaly v Němci obsazených přístavech.