Během 1. světové války stálo Bulharsko na straně Ústředních mocností. Proto mu byla mimo jiné po skončení války smlouvou z Neuilly, podepsanou v roce 1919, zakázána výstavba a provozování vojenského letectva. Toto omezení však bylo stejně jako například v Německu obcházeno a jeho existence byla utajována. Bulhaři se pak koncem 30. let ( v roce 1938 ) odhodlali vypovědět smlouvu z Neuilly. V meziválečném období navázalo velení bulharského letectva na spolupráci s Německem, a to společně s fašistickou Itálií Benita Mussoliniho, pomohlo v první polovině 30. let od základu přebudovat bulharské letecké síly. Nová organizace letectva, mimo jiné znamenala i modernizaci leteckého parku, která vyvrcholila v předvečer vypuknutí 2. světové války nákupem letounů z Polska.

Bulhaři se snažili vybudovat silné letectvo, složené právě z polských konstrukcí, ale německý útok na Polsko 1. září 1939 zamezil jakékoliv další dodávky. V září 1939 se tak bulharské letectvo skládalo z osmi pluků. Následně došlo bulharské velení k názoru, že by bylo vhodné vyzbrojit jednotky německými letouny. V té době se však Němcům příliš nechtělo vyvážet své nejlepší stroje a proto navrhli Bulharům, aby do okupovaného Československa vyslali misi, která by zde prozkoumala původní československé letouny. Bulhaři tak učinili a poté zde zakoupili velké množství strojů ( mezi nimi například 72 stíhacích Avií B – 534 a něco kolem 30 lehkých bombardérů Avia B – 71, což byly v Československu licenčně stavěné sovětské Tupolevy SB – 2 ).

( Výsostné označení bulharského letectva )

V roce 1940 pak byli do Bulharska vysláni poradci Luftwaffe, kteří měli za úkol znovu zreorganizovat bulharské letectvo. Spolu s nimi, byly dodány i první moderní letouny pro výcvik a kurýrní služby, ale hlavně dorazila zásilka deseti stíhacích Messerschmittů Bf 109E a první moderní bombardovací letouny typu Dornier Do 17. Bulhaři se však i navzdory posilám kvalitních letounů stavěli k německým instruktorům s nelibostí a rovněž morálka bulharského létajícího i pozemnímu personálu byla nízká. Bulharsko se nicméně stále více dostávalo pod vliv nacistického Německa a to vedlo nakonec 23. března 1941 ke vstupu země do svazku Osy. Ihned poté se sem přemístily německé pozemní i letecké jednotky, které odsud v dubnu 1941zaútočily na Jugoslávii a Řecko.

Po zahájení operace Barbarossa, tedy útoku na Sovětský svaz 22. června1941se však bulharská armáda, potažmo letectvo odmítlo účastnit na tažení a v důsledku toho bylo do země v letech 1941 – 1942 dodáno jen velmi málo moderních letounů německé konstrukce. To vše se ale změnilo poté, co americké letectvo začalo svými těžkými bombardéry ohrožovat rumunská ropná pole. Transport německých letounů bulharskému letectvu byl tak v roce 1943 obnoven, ale zpočátku byly počty dodávaných strojů poměrně malé. Zásadní změnou byl však nálet USAAF na rafinérie v rumunské Ploješti. Tento nálet sice skončil těžkými ztrátami Američanů ( bylo sestřeleno 54 bombardérů ), ale bulharská protiletadlová obrana sestřelila pouze 3 letouny. Bulharské letectvo tak bylo následně posíleno, když z Německa, respektive okupované Francie dorazilo 100 stíhacích Dewoitinů D.520 a od Luftwaffe byla přislíbena dodávka téměř 50 Messerschmittů Bf 109G. Přestože tyto dodávky zvýšily šance bulharských pilotů proti spojeneckým letounům, byly výsledky žalostné. Po průniku vojsk Rudé armády do Bulharska, následném převratu a přechodu na stranu Spojenců se přeživší bojeschopná bulharská letadla zapojila do boje spolu se sovětskými leteckými jednotkami proti svému bývalému spojenci.