1. a 2. motorizovaná brigáda SS
1. motorizovaná brigáda SS byla původně vytvořena v létě roku 1941 z 8. a 10. SS – Totenkopf Standarten. Pluky Totenkopf byly formovány po vypuknutí války povoláváním záložníků Allgemeine – SS. Jako takové nebyly součástí Waffen – SS, neboť měly daleko blíže k dozorcům koncentračních táborů Theodora Eickeho.
Nicméně Heinrich Himmler v roce 1941 sloučil Totenkopf Standarten s Waffen – SS. Přesto se však nejednalo o frontové vojáky. Brigády SS byly používány jako zadní voj Wehrmachtu postupujícího na východ do nitra Sovětského svazu. Měly na starost bezpečnost v týlu a likvidování izolovaných kapes odporu. Od května 1941 do prosince 1943 spadala 1. brigáda pod velení Kommandostabu Reichsführera – SS. Téměř tři roky bojovala ve svazku skupiny armád Střed, většinou v protipartyzánských operacích za bojovými liniemi. V letech 1941 a 1942 poskytovala podporu a mužstvo pro vraždící komanda – Einsatzgruppen.
( Muži z 1. motorizované brigády SS )
Většina příslušníků této brigády byli Volksdeutsche a v dubnu 1943 přibrala značné množství dánských rekrutů ze severního Šlesvicka. Na sklonku roku 1943 Himmler oznámil, že hodlá vytvořit brigádu Volksdeutsche. Tato nová formace byla poslána do akce, ale během bojů o Smolensk utrpěla těžké ztráty a byla redukována na velikost bojové skupiny. V prosinci 1943 byla v bojích kolem Bobrjuska a na Dněpru jako část 9. armády ve skupině armád Střed. Celkový počet příslušníků činil 4 125 důstojníků, poddůstojníků a mužstva. V lednu 1944 byla brigáda rozšířena a stala se z ní 18. SS – Freiwilligen Panzergrenadier Division Horst Wessel.
2. motorizovaná pěší brigáda SS byla zformována ze 4., 5. a 14. Totenkopf Standarten ve stejnou dobu, jako 1. brigáda. Byla nasazena v rámci skupiny armád Sever a účastnila se bojů v okolí Leningradu. Tato brigáda byla mezinárodní formací a zahrnovala nizozemskou, vlámskou a norskou dobrovolnickou legii. Koncem roku 1942 byly k brigádě zařazeny 19. a 21. lotyšský prapor z lotyšské legie. 18., 24. a 26. lotyšský prapor Schuma, sloužící u Leningradu, byly použity k vytvoření 2. dobrovolnického pluku SS této brigády. Dne 18. května 1943 byly tyto lotyšské prapory společně s dalšími třemi prapory lotyšské legie včleněny do 2. motorizované brigády SS a přeměněny na 2. Waffen – Grenadier SS Lettische Brigade. Nizozemské, vlámské a norské formace byly z 2. brigády SS vyjmuty, 2. lotyšská brigáda SS byla nasazena v rámci skupiny armád Sever.
Velitelé
SS – Brigadeführer Karl von Treuenfeld ( 24. dubna 1941 – července 1941 )
SS – Standartenführer Gottfried Klingemann ( 5. července 1941 – leden 1943 )
SS – Brigadeführer Friedrich von Scholz ( 26. ledna 1943 – 30. dubna 1943 )
SS – Standartenführer Heinrich Schuldt ( začátek května 1943 – 18. května 1943 )