Ačkoliv nešlo o dobrovolnickou formaci v klasickém smyslu, značnou část 6. SS Division, známé jako Nord, přesto tvořili dobrovolníci. V červnu 1940 zůstala hranice mezi Finskem a SSSR v důsledku kapitulace Norska nechráněna. Za účelem vystřídání dvou norských pěších praporů v této oblasti se Němci rozhodli rozmístit sem jednotky SS, namísto formací pravidelné armády. Devátá SS – Division Totenkopf Standarde, které velel SS – Oberstturmbannführer Ernst Deutsch, byla odvelena na sever, přičemž první jednotka – SS Batalion Reitz, pod velením SS – Oberstturmbannführera Wilhelma Reitze – dorazila do Kirkenes koncem léta. V únoru 1941 dorazily do severního Norska další dva pluky SS: 6. a 7. SS Totenkopf Standarten. Krátce poté se většina 6. Standarde zesílená částmi 9. SS Totenkopf Standarten přesunula vpřed do obranných postavení u Sally v severním Finsku. Avšak muži SS neudělali na německého velitele v Norsku, generála von Falkenhorsta, žádný dojem. Ačkoliv byly Totenkopf Standarten dobře vyzbrojeny, nebyly tvořeny špičkově vycvičenými muži z Waffen – SS, ale dobrovolníky, přeloženými z Allgemeine – SS.

Jakmile začal v červnu 1941 útok na Sovětský svaz, jednotky, nyní zformované do SS – Kampfgruppe Nord, byly poslány do bitvy proti zkušeným sovětským vojákům na finské hranici u Markajärvi – Salla. Nevalně vycvičení esesmani se uvedli uboze a za dva dny měli 300 padlých a 400 raněných. V červenci a v srpnu 1941 byly jednotky Nordu odeslány na odpočinek a přezbrojení a jejich nedostatky měly být napraveny intenzivním výcvikem. Mezi červencem a zářím byla skupina Nord postupně přemístěna z fronty do oblasti Kiestinki – Uhtua, 140 km na jih. V září 1941 byla Kampfgruppe doplněna o dělostřelecký pluk a byly plánovány další posily, aby mohla být Kampfgruppe zesílena na úroveň divize. Hitler nařídil, že má být zřízena nová SS – Gebirgsbrigade z norských a finských dobrovolníků. Měl k ní být připojen jeden rakouský pluk SS a zbývající jednotky měly být z Kampfgruppe Nord. Ačkoliv slíbený finský pluk se nikdy neobjevil, nová SS – Division Nord zařadila do svých řad Freiwilligen Schikompanie Norwegen, později zvětšenou na prapor. Mezitím byla jednotka dočasně podřízena velení zkušeného finského generála – Siilasvua – bylo to jedinkrát, kdy byla nějaká jednotka SS podřízena zahraničnímu veliteli. Jako část dočasné divize J byla označena Siilasvuovův III. finský armádní sbor.

( Z výcviku střelby z čs. kulometu vz. 37 )

V lednu bylo rozhodnuto, že divize Nord by měla být co nejdříve přeměněna na horskou divizi a plánovalo se získání nových jednotek pro divizi. Ty dorazily v září 1942 a divize byla přejmenována na SS – Gebirgs Division Nord. Nyní vyčleněná z divize J byla Nord přidělena po bok armádní 7. horské divize v novém německém XVIII. horském sboru, který dorazil do Finska v průběhu zimy 1941 a jara 1942. Nord zaujala postavení na linii kolem oblasti Kiestinki, kterou měla držet až do podzimu 1944. Dne 22. října 1943 se z ní stala 6. SS – Gebirgs Division Nord.

Dne 2. září 1944 přestali Finové válčit. Příštího dne dostali všechny německé jednotky depeši: „Birke anschlagen“, čili „Porazte břízu“. Bylo to varování, aby se připravily k evakuaci Finska. O dva dny později přišla další depeše: „Birke fällen“ „Bříza padla“, nařizující zahájení evakuace. Během srpna a září Němci uvedli v činnost dvě dočasné jednotky, nazvané Kampfgruppe West a Ost, aby zajistili své jižní křídlo. Základ těchto dvou skupin vytvořily jednotky z divize Nord společně s Division – Gruppe Kräutler. Koncem září vybojovaly několik krátkých šarvátek se svými původními finskými spojenci, ale ústup tím nebyl nijak zvlášť zdržen. Nord dospěla do Norska v říjnu 1944. Na konci roku byla přeložena do Německa, kde se účastnila nezdařené ofenzívy, která měla odvrátit pozornost od připravované ofenzívy v Ardenách. Nord bojovala hlavně proti silám USA a její přeživší příslušníci se vzdali Američanům v květnu 1945.

( Rukávová páska 6. horské divize SS Nord )

Velitelé

Početní stavy divize