Policejní divize byla zformována v říjnu 1939 převelením přibližně 15 000 členů pořádkové policie ( Ordnungspolizei ) a přidělením armádního dělostřelectva a jednotek spojařů. Do jara 1940 prošla intenzivním výcvikem blízko Chwarzwaldu a během tohoto období také některé z jejích částí plnily povinnosti spojené s okupační službou v Polsku. Zatímco všechny německé policejní síly přešly pod kontrolu SS, toto uskupení nebylo považováno za rovnocenné pravým ozbrojeným divizím SS, což také odrážela kvalita jeho vybavení. Divize se poprvé zapojila do bojů během útoku na Francii a Nizozemí v roce 1940. Zpočátku byla držena v rezervě v Porýní společně s armádní skupinou C a do akce nastoupila až 9. června, kdy překročila řeku Aisne. Bojovala v okolí Argonnes s francouzskými jednotkami zadního voje a podařilo se jí obsadit městečko Les Islettes. Tažení však pro ni skončilo velmi záhy, protože už 20. června byla stažena z přední linie. Brzy poté byla převelena do východního Pruska, kde pokračovala ve svém výcviku. V lednu 1941 pak přešla kontrola nad divizí z policie na SS.

Dne 27. června 1941 se Policejní divize připojila k německým jednotkám soustřeďujícím se k útoku na Sovětský svaz a stala se součástí rezerv armádní skupiny Sever. Do akce se dostala v oblasti kolem Lugy, kde ztratila přes 2 000 padlých nebo raněných v krvavých bojích v obtížném terénu a bažinách hemžících se komáry. V srpnu se jí konečně podařilo společně s ostatními armádními jednotkami uzavřít obklíčení sovětských sil v Luze. Města samotného pak bylo dosaženo za cenu značných ztrát. Mezi těmi, kteří byli zabiti v boji, byl také divizní velitel SS – Gruppenführer Arthur Mülverstedt. V lednu 1942 byla divize nasazena podél řeky Volchov a následující měsíc byla oficiálně zařazena do rámce Waffen – SS. Tato skutečnost přinesla změnu jejich insignií. Od této chvíle začali její příslušníci používat předepsané označení Waffen – SS. V rozpětí ledna a března se divize zúčastnila tvrdých bojů, jejichž výsledkem byla porážka sovětské 2. úderné armády.

( Rukávová páska 4. divize pancéřových granátníků SS )

Zbytek roku 1942 pak strávila na leningradské frontě. Divize si pomalu začala získávat reputaci za svou spolehlivost, statutu elitní jednotky však nikdy nedosáhla. Začala se na ní také projevovat bojová únava. V lednu 1943 se stala terčem sovětských útoků jižně od Ladožského jezera. V únoru se Sovětům podařilo prolomit německou obranu a donutit příslušníky SS k ústupu západním směrem do nových obranných postavení u Kolpina. Tato postavení se jim sice podařilo úspěšně udržet, ale pouze za cenu těžkých ztrát. V tomto bodě byly části divize staženy do Slezska, kde se staly jádrem nově zformovaná divize pancéřových granátníků, zatímco zbývající jednotky byly spojeny do menší bojové skupiny. Během následujícího měsíce pak došlo k jejímu posílení dobrovolníky Freiwilligen Legion Niederlande. Tato bojová skupina byla zapojována do akcí na východní frontě bez přestávky až do května 1944, kdy došlo k jejímu rozpuštění.

V květnu 1943 byla 4. policejní divize pancéřových granátníků SS odeslána na Balkán, kde se její části zúčastnily v létě a na podzim stejného roku akcí v severním Řecku namířených proti místním partyzánům. Pro toto období existují očitá svědectví týkající se excesů vojáků této divize vůči civilnímu obyvatelstvu v okolí Klissury. Divize zůstala v Řecku až do přelomu července a srpna 1944, kdy byla odvelena zpět na východní frontu, aby mohla čelit postupující Rudé armádě. Po svém příjezdu posílila německé jednotky bránící jižní část fronty kolem hlavního města Jugoslávie Bělehradu. V bojích opět utrpěla těžké ztráty a v září 1944 se její síla pohybovala kolem poloviny původního stavu. V lednu 1945 byli její příslušníci zatlačeni na Slovensko, odkud byli přesunuti do Pomoří a poté dál do Gdaňska. V průběhu těchto posledních obranných bitev se divizi podařilo úspěšně zadržovat Rudou armádu u Turnu Severin a tím umožnit 1. armádní horské divizi uniknout totálnímu zničení. Divize sama uvízla v obklíčeném Gdaňsku, ale její vojáci měli štěstí a byli po moři přepraveni do Swinemünde. Po krátkém odpočinku blízko Štětína se zbytky divize probily přes Labe a vzdaly se americkým jednotkám ve Witenbergu – Lenzenu. Policejní divize sice nikdy nebyla elitním uskupením, ale podařilo se jí vyrůst z de facto druhořadé rezervní jednotky v celkem efektivní bojovou divizi.

( Muži ze 4. divize SS Polizei si užívají odpočinku během postupu v Sovětském svazu v létě 1941 )

Velitelé

Početní stavy divize