Název Sturmabteilung pochází původně od speciálních útočných jednotek z 1. světové války, které používaly taktiku generála Oskara von Hutiera. Jeho strategie spočívala ve vytvoření malých jednotek, které odděleně plnily útočné cíle, což byl novátorský přístup neboť většina generálu používala taktiku mohutných hromadných útoků, ve kterých se snažili početně i technicky přečíslit svého protivníka. Von Hutierova taktika slavila úspěch už při prvním použití při bitvě o Caporetta, později byla široce používána na západní frontě a Němcům se podařilo zatlačit spojenecké vojáky o několik desítek kilometrů zpět.

Na podzim 1920 založil Adolf Hitler Ordnertruppen ( Pořádkové oddíly ). Začal do nich nabírat hospodské rváče, zápasníky a bývalé vojáky, kteří měli za úkol ochraňovat jej při jeho vystoupeních proti sociálním demokratům a komunistům, kteří se snažili jeho výstupy narušovat. Původně tedy tyto jednotky sloužily k osobní ochraně Hitlera a nacistických shromáždění. Dne 4. listopadu 1921 pořádala NSDAP velké veřejné shromáždění v mnichovské pivnici Hofbräuhaus. Po několika přerušeních Hitlerova projevu se členové, znechucení neustálým pokřikováním na Hitlera pustili do bitky s narušiteli shromáždění. Po této události přejmenoval Adolf Hitler jednotku na Sturmabteilung, zkráceně SA. Pod velením Ernsta Röhma se tyto jednotky reorganizovaly do polovojenské podoby. Stejně tak jako NSDAP, začal Hitler organizovat na budoucí převzetí moci ve státě, i SA. Ta byla organizována tak, aby mohly její struktury do sebe pojmout tisíce členů. V roce 1922 vytvořila NSDAP oddělení pro mládež od 14 do 18 let pod názvem Jungebund. Nástupnická organizace Hitlerjugend zůstala pod velením SA do roku 1932. Od dubna 1924 do března 1925, kdy byla NSDAP dočasně zakázána, se SA přejmenovaly na Frontban. SA měly na svědomí mnoho násilností a vražd proti socialistům během 20. let.

( Hnědá armáda nacistické strany, muži z úderných oddílů SA )

Poté, co se Hitler dostal v roce 1933 k moci, začaly SA v čele s Röhmem usilovat o získání co největší moci pro sebe. Röhm viděl v SA nástupce pravidelné armády ( Reichswehru ), která pohrdala SA a nazývala je hnědou armádou. SA se tak stávaly stále více nebezpečnými a nekontrolovatelnými, protože mnoho jednotek bylo loajální více svému místnímu veliteli než Hitlerovi a NSDAP jako celku. Proto bylo původní myšlenkou založením SS zamezit růst moci SA a jejich velitelů. Heinrich Himmler, který také toužil po moci po založení SS, padělal dokumenty, dokazující že Ernst Röhm obdržel z Francie peníze na vzpouru proti Hitlerovi. Hitler tomu odmítl věřit, ale uvědomil si, že kdyby se SA kdykoli rozhodly ho zbavit, nic jim v tom nemůže zabránit. Röhm byl mimo SA neoblíbený. Jednak jiní toužili po jeho místě a jednak bylo veřejným tajemstvím, že je homosexuál. Většina konfliktů byla sice zapříčiněna osobní rivalitou uvnitř strany, ale rozrůstající se konflikty s gestapem měly také své pozadí. Gestapo se rekrutovalo především z řad střední třídy, zatímco SA se skládaly z velké části z nezaměstnaných dělníků. Výsledkem bylo, že SA byla daleko víc radikální než SS. Příslušníci SA chtěli provést skutečnou sociální revoluci, o kterou už však Hitler po uchopení moci nestál. Důvodem bylo například ohrožení finančních příjmů od bohatých podnikatelských kruhů, na kterých strana závisela. Navíc ten, kdo Hitlerovi skutečně umožnil dostat se k moci, byla pravicová, konzervativní armáda. Příslušníci SA se zúčastnili několika stávek a dokonce občas spolupracovali s komunisty, ale mnohem častěji s nimi bojovali v ulicích. Dne 30. června 1934 se Hitler pod tlakem okolností rozhodl radikálně zakročit proti vůdcům SA. Série těchto vražd a poprav je v historii známá jako Noc dlouhých nožů. Z této rány se SA již nikdy zcela nevzpamatovaly. SA se brzy ocitly na okraji nacistické mocenské struktury a jejich úlohy převzaly jednotky SS. SA zůstaly aktivní až do roku 1945, ale v podvědomí utkvěly hlavně při tzv. Křišťálové noci, kdy společně s SS ničily židovské obchody, synagogy a pronásledovaly a zabíjely židovské obyvatelstvo.

SA byly zakládány po celém Německu a skládaly se z několika Gruppen, ty se dále dělily na Brigaden a ty tvořily Standarten. Standarten SA působily v každém větším městě Německa a dále se mohly dělit na Sturmbanne a Stürme. Nejvyšší velitelství SA mělo mnoho pododdělení, která zajišťovala dodávky materiálu, peníze a nábor členů. Na rozdíl od SS nikdy nevytvořily žádnou zdravotní jednotku, ani žádné zahraniční jednotky. SA však vytvořily několik výcvikových jednotek. Jednou z nich byla SA – Marine, která sloužila jako pomocná jednotka německé Kriegsmarine ( německé válečné námořnictvo ), jež se starala o vyhledávací a záchranné operace a o ochranu přístavů. Podobně jako SS měla své ozbrojené jednotky v podobě Waffen – SS, tak i SA měla své ozbrojené složky známé jako Feldhernhalle, které později vytvořily dokonce Panzerkorps Feldhernhalle.

( Příslušníci SA v Norimberku v roce 1937 )

Ve vedení SA stáli v letech 1920 – 1945 velitelé, kteří byli členy NSDAP. Pro nejvyššího velitele SA byla používána hodnost Oberste – SA Führer ( někdy zkracovaná na Oberste ), což byla titulární funkce, zatímco faktické vedení jednotek měl na starosti Stabschef ( velitel štábu ).

Nejvyšší velitelé SA v letech 1920 – 1945

Velitelé štábu SA