Maschinenpistole 43 a Sturmgewehr 44 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Maschinenpistole 43 a Sturmgewehr 44

Základní technické údaje: StG 44

Ráže: 7,92 mm, délka: 940 mm, délka hlavně: 419 mm, hmotnost: 5,22 kg, počáteční rychlost střely: 650 m/s, zásobník: na 30 nábojů, kadence: 500 ran/min.

Přes Hitlerův odpor německá armáda usilovala o vývoj a zavedení útočné pušky, vyvinuté Louisem Schmeiserem, používající nový krátký náboj ráže 7,92 mm. Proto maskovala pokračující vývojové práce novým názvem. Původně se nová zbraň na krátký náboj nazývala Maschinenkarabiner 42 ( H ) ( automatická karabina, H označovalo továrnu Haenal ). Označení se změnilo na Maschinenpistole 43 ( samopal ) neboli MP 43 poté, co Hitler svým nesmyslným rozkazem další vývoj automatické pušky zastavil.

Pod novým krycím označením armáda dokončila vývoj a dovedla zbraň až do výrobní fáze. První sériové zbraně putovaly na východní frontu, kde se brzy mimořádně osvědčily. MP 43 byla první z kategorie zbraní, které dnes nazýváme útočné pušky. Mohla střílet jednotlivými ranami při mířené střelbě v obraném postavení nebo dávkou, čímž při útoku nebo v boji na krátkou vzdálenost působila silně na psychiku protivníka. Její mechanismus pracoval na principu odběru prachových plynů, uzamčení zajišťoval svisle výkyvný závěrový blok. Použitý krátký náboj ráže 7,92 mm x 33 byl poměrně slabý, jeho výkon však byl přiměřený běžným bojovým vzdálenostem a navíc umožňoval snadné ovládání zbraně při střelbě dávkou. Útočná puška měla dalekosáhlé důsledky na způsob vedení boje pěchoty. Pěšáci již nebyli odkázáni na podpůrnou střelbu kulometů, protože si potřebnou sílu nesli sami. Z německé pěchoty se tak díky skokovému nárůstu palebného potenciálu stala mnohem platnější síla v porovnání s jednotkami vyzbrojenými pouze běžnými opakovačkami.

Jakmile si vojenské špičky plně uvědomily význam nárůstu palebné síly, stala se z MP 43 zbraň první důležitosti. Frontové jednotky požadovaly další a další útočné pušky. První dodávky směřovaly především k elitním jednotkám, ale většina produkce směřovala na východní frontu, kde jich bylo nejvíce třeba. Hromadnou výrobu umožnilo dokonalé zvládnutí výroby rozměrných součástí lisováním z plechu. Na poměry válečného Německa bylo neobvyklé, že přednost dostala spíše výroba než vývoj. Novější provedení MP 43/1 se od původního lišilo upínacím zařízením pro granátomet, který se nasouval na ústí hlavně. V roce 1944 Hitler změnil své zamítavé stanovisko k MP 43 a dovolil její přesnější označení Sturmgewehr ( útočná puška ) 44 ( StG 44 ). Se změnou označení se na samotné zbrani uskutečnily některé konstrukční změny.

Pro zbraně řady MP 43 se vyrobila sada speciálního příslušenství. Jedním z nich byl infračervený dalekohled pro noční vidění, pojmenovaný Vampir. Jedním z nejpodivnějších zařízení, které kdy bylo pro palnou zbraň vyrobeno, byla nepochybně zakřivená hlaveň ( Krummlauf ), se kterou měla zbraň střílet za roh. Zařízení bylo zřejmě zamýšleno pro střelbu na tankoborníky, kteří se dostávali až na obrněná vozidla. Nikdy však spolehlivě nefungovalo. Zakřivené hlavně byly určeny k přímé střelbě pod úhly 30° až 45°, k míření s nimi sloužila speciální periskopická zrcadlová mířidla. Zakřivených hlavní se vyrobilo jen velmi málo a ještě méně jich bylo použito v boji. Po skončení 2. světové války se velké počty MP 43 uplatnily ve výzbroji některých armád, například v Československu. Sloužily také během prvních izraelsko – arabských konfliktů.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt