T18 Boarhound – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

T18 Boarhound

 

Základní technické údaje: T18

Posádka: 5, hmotnost: 24 t, rozměry: délka 6,25 m, šířka 3,10 m, výška 2,62 m, pohonná jednotka: zdvojený benzinový motor GMC každý o výkonu 145 k, výkony: max. rychlost 80 km/h, dojezd 480 km, brodění 1,00 m, příkop 0,45 m, pancéřování: čelní 50 mm, boční 32 mm, zadní 25 mm, štít věže 50 mm, výzbroj: kanon ráže 57 mm + dva kulomety ráže 7,62 mm

Velení americké armády řešilo souběžně s projektem T17 také těžký typ obrněného automobilu, který by jej ve výzbroji pozemních sil doplňoval. Vozidlo označované T18 mělo mít podobnou výzbroj, ovšem výrazně mohutnější pancéřování. Nárůst hmotnosti si ale vyžádal zkonstruování nového čtyřnápravového podvozku, který měl pohánět výkonnější pohonný systém. Následně se zrodil stroj originálního vzhledu, se svařovaným trupem, jehož příď byla vyrobena z litého pancíře. Odlévaná byla rovněž otočná věž s výrazným vyvažovačem.

Vozidlo poháněla dvojice benzinových motorů GMC z nákladního automobilu o výkonu 145 koní při 3 000 otáčkách za minutu. Převodovka měla tři synchronizované stupně a jeden zpáteční. Pravý motor poháněl zadní kola, levý motor přední. Věž, stejná jako u obrněného automobilu T17 pocházela z vývoje lehkého tanku. Vyráběl je závod Rock Island Arsenal. Byl v ní instalován kanon M6 ráže 37 mm, souose s ním byl lafetován kulomet Browning ráže 7,62 mm, druhá zbraň shodného typu se nacházela v pravé přední části vozidla. Program byl zahájen v červenci 1941, první T18 byl sestaven až po vstupu Spojených států do války. V červenci 1942 byl převezen na polygon General Motors Proving Group. Zde prošel provozními zkouškami, poté jej k sérii testů převzala armáda.

Ve stejné době diskutovali zástupci britské tankové mise s pracovníky US Tank Comittee o společném využití připravovaného obrněnce. Shodli se na potřebě silnější výzbroje, kterou měl tvořit kanon ráže 57 mm. S touto zbraní byl dokončen druhý prototyp, označovaný T18E2. Po prvních zkouškách byl naložen na loď a poslán do Velké Británie k dalším vojskovým testům. První prototyp byl ve stejné době rekonstruován, byl vybaven převodovkou Hydramatic a byly provedeny některé další úpravy. Později byl přestavěn do podoby T18E2, ovšem s 57 mm kanonem M1, vyznačujícím se delší hlavní. Do obou prototypů byla později instalována britská radiostanice Mk. III. Zásoba munice pro kanon činila 64 nábojů a 5 000 kulometných střel.

Posádku T18E2 tvořili řidič, velitel, pomocník řidiče, střelec a nabíječ. Konstruktéři vypracovali rovněž studii T18E1, což měl být stroj na novém šestikolovém podvozku. Nakonec však projekt skončil jen na papíře a vozidlo této kategorie měl zastupovat stroj T19. Sériová výroba T18E2 začala v prosinci 1942 a pokračovala do května 1943. Celkem bylo vyrobeno pouze 30 vozidel. Britská armáda jim dala bojové jméno Boarhound, které pak používali i Američané. Britové plánovali nasazení obrněnců v severní Africe, než však mohli vozidla na bojiště dopravit, byly zde mocnosti Osy poraženy. T18E2 pak sloužily hlavně při výcviku.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt