Základní technické údaje: Armoured Car,Marmon Herrington Mk.II

Posádka: 4, hmotnost: kolem 6 t, rozměry: délka 5,51 m, šířka 1,83 m, výška 2,29 m, pohonná jednotka: zážehový 8válec Ford, výkony: nejvyšší rychlost na silnici 80,5 km/h, dojezd na silnici 322 km, pancéřování: max. 12 mm, výzbroj: protitanková puška Boys ráže 13,97 mm + lehký kulomet ráže 7,7 mm

Automobilový průmysl Jihoafrické republiky před 2. světovou válkou nesestrojil žádné obrněné vozidlo. Přesto v roce 1938 nařídila tehdejší jihoafrická vláda vývoj dvou typů obrněných automobilů. Práce na nich běžela pomalu až do začátku války v roce 1939, kdy po krátkém zhodnocení jiných možností byly oba navržené stroje schváleny do výroby. Objednávky zněly na 1 000 vozidel. I když země neměla výrobní kapacity pro hromadnou výrobu obrněné techniky, první exempláře byly dokončeny jen několik měsíců po získání souhlasu s přijetím do výzbroje.

Při výrobě obrněných automobilů v jižní Africe se používaly dovážené komponenty. Podvozky Ford se vyráběly v Kanadě, čtyřkolová poháněcí soustava pocházela od firmy Marmon Herrington z USA a výzbroj dodala Velká Británie. Stavbu vozidel zajišťovaly místní montážní závody a železniční dílny. Pancéřové pláty byly výrobkem tuzemských válcoven. První z automobilů se označoval jako jihoafrické průzkumné vozidlo Mk.I. Mělo podvozek s dlouhým rozvorem a poháněná kola zadní nápravy. Jihoafrické průzkumné vozidlo Mk.II mělo kratší rozvor a pohon všech čtyř kol. Po prvních bojových zkušenostech ze střetů s Italy ve východní Africe předali Jihoafričané většinu vozidel Mk.I k výcvikovým účelům, ale Mk.II čekal zajímavější osud.

Jihoafrický Mk.II Britové označovali jako Marmon Herrington Mk.II. Jednalo se celkem o jednoduché, ale účelné vozilo, vzniklé na podvozku užitkového automobilu s pohonem všech čtyř kol. Na podvozku byla upevněna dobře tvarovaná pancéřová korba. Původní provedení mělo věž, na jejíž střeše měl místo kulomet Vickers ráže 7,7 mm. Další lehký kulomet byl umístěn v přídi korby. Po získání prvních bojových zkušeností se výzbroj změnila. Ve věži se instalovala protitanková puška Boys ráže 13,97 mm, spřažená s 7,7 mm kulometem. Čtyřčlenná posádka měla k dispozici rozměrný interiér vozidla. Pohon zajišťoval osmiválec Ford.

V době, kdy se první obrněná vozidla Marmon Herrington začala dodávat jihoafrickým a britským jednotkám v severní Africe, byla jedinými prostředky svého druhu, které měly spojenecké jednotky k dispozici. Byla hlavním vybavením průzkumných jednotek během prvních tažení v Západní poušti. Jednalo se překvapivě o účinné stroje, jejich pancéřování tloušťky maximálně 12 mm však bylo dosti slabé. Nedostatečná byla i výzbroj vozidla. Bojové jednotky samy prováděly na výzbroji změny a z koreb vozidel, ze kterých se demontovaly věže, vyčnívaly nejrůznější druhy zbraní. Jednou z nejčastěji provizorně instalovaných zbraní byl italský 20 mm kanon Breda, často se také používaly německé a italské tankové a protitankové kanony ráže 37 mm a 45 mm. Jedno vozidlo používalo 2liberní britský kanon, který se stal oblíbenou výzbrojí pozdějších provedení. Obrněný vůz Marmon Herrington Mk.III se v základních rysech shodoval s Mk.II. Měl pouze lehce zkrácený podvozek a postrádal dvoudílný poklop na zadní straně korby.

Pouštní válčení bylo pro vozidla Mk.II tvrdou zkouškou, ve které však obstála. Byly to dobře stavěné a odolné stroje. Často byly předmětem různých úprav ze strany vojáků. Staly se základem pro stavbu velitelských a servisních vozidel. Některé upravené stroje měly ve věži instalovány čtyři kulomety Bren. Postupně je doplňovaly a nahrazovaly standardní obrněné kolové vozy jako Humber. Pozdější provedení Marmon Herrington sloužily i na jiných bojištích, některé vozy dokonce padly do rukou Japoncům na Dálném východě. Počet zavedených variant se později rozšířil na osm. Patřilo mezi ně i provedení Mk.IV, inspirované německými osmikolovými obrněnými vozidly. Provedení následující po Mk.IV dospěla pouze do stádia prototypu. Obrněné vozidlo Marmon  Herrington Mk.IV se od ostatních výrazně lišilo. Mělo jednodílnou korbu s motorem uloženým vzadu. Vážilo 6,4 t, výzbroj tvořil 2liberní ( 40 mm ) kanon a 7,62 mm kulomet Browning. Jeho variantou byl Mk.IVF, který měl v poháněcí soustavě místo komponentů Marmon Herrington součásti kanadského Forda. I když byla Jihoafrická republika zemí s omezenými výrobními a vývojovými možnostmi, její obrněná vozidla patřila mezi vynikající počiny.