Těžký tank ARL–44 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Těžký tank ARL – 44

 

Základní technické údaje: ARL – 44

Posádka: 5, hmotnost: 48 t, rozměry: délka 10,52 m, šířka 3,40 m, výška 3,20 m, pohonná jednotka: benzinový 12válec Maybach HL 230 o výkonu 700 kW, výkony: max. rychlost 37 km/h, příkop 2,50 m, stoupání 60 %, brodění 1,30 m, pancéřování: čelní stěna korby 120 mm, výzbroj: kanon SA 45 ráže 90 mm + jeden kulomet ráže 7,5 mm

Na sklonku 30. let řešilo francouzské vrchní velení náhradu těžkého tanku Char B – 1 modernějším typem. Přišel ale německý útok v květnu 1940 a následná okupace Francie. Konstruktéři přesto práci nepřerušili. Za války ji ale prováděli v ilegalitě, v nejpřísnějším utajení. Základem se staly komponenty stávajícího tanku Char B – 1, nasazené na moderně navržený trup s novou progresivní věží. Vývoj probíhal v kancelářích Atelier de Construction de Rueil ( ARL ) a program se naplno rozeběhl až po osvobození v roce 1944. Projekt se po kritickém zhodnocení změnil v moderněji pojatý ARL – 44.

Armáda na základě válečných zkušeností požadovala instalaci moderní pohonné jednotky. Tank měl mít hmotnost 50 t, a aby bylo možné zajistit jeho dostatečnou mobilitu, musela být instalována dostatečně výkonná pohonná jednotka, která by mu dala potřebnou rychlost a akceleraci. Francouzské továrny nemohly v té době nabídnout motor těchto parametrů, proto byl k instalaci do vozidla vybrán kořistní německý motor Maybach HL 230, pohánějící střední tank Panther. Podvozek zakrývaly boční krycí plechy, připevněné velkými nýty. Toto řešení bylo v té době už skutečně archaické a při porovnání se svými současníky působil ARL – 44 zvláštním dojmem. Samotný trup byl elektricky svařovaný a jeho příďové pláty spojeny od ostrým úhlem. Při tloušťce 120 mm zajišťovaly posádce slušnou pasivní ochranu.

Svařovanou otočnou věž vytvořili v koncernu Schneider. Byla sestavena z rovných plátů, mírně skloněných k horizontální rovině. Otáčení věže se provádělo pomocí elektro – hydraulického systému SAMM. Výzbroj v podobě poloautomatického kanonu SA 45 ráže 90 mm měla zničit jakýkoli tehdejší střední i těžký tank. Střela z této zbraně měla úsťovou rychlost 1 000 m/s. Doplňkovou výzbroj představoval kulomet ráže 7,5 mm. Zásoba munice pro kanon čítala 50 a pro kulomet 5 000 nábojů. Posádku tanku tvořilo 5 mužů – řidič a radista v korbě, ve věži měli svá místa velitel, střelec a nabíječ. Radista obsluhoval radiostanici SCR 528.

První prototyp ARL – 44 byl postaven až v roce 1946. Záhy byla objednána série 300 vozidel pro francouzskou armádu. Vzhledem k tomu, že tank již nepřestavoval zcela moderní konstrukci, byla objednávka později snížena na 60 kusů. ARL – 44 se stal posledním sériově vyráběným francouzským těžkým tankem. Jeho výroba probíhala v letech 1947 – 1951. Všechna vyrobená vozila tvořila výzbroj jediné jednotky. Byl to těžký tankový pluk 503. RCC se základnou v Mourmelonu. Zde sloužila jen do poloviny 50. let, poté je jako zastaralé z výzbroje vyřadili. Jeden ARL – 44 se dodnes dochoval v tankovém muzeu v Samuru.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt