Střední tank Somua S-35 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Střední tank Somua S – 35

Základní technické údaje: Somua S – 35

Posádka: 3, hmotnost: 19,5 t ,rozměry: délka 5,38 m, šířka 2,12 m, výška 2,62 m, pohonná jednotka: zážehový vidlicový 8válec Somua o výkonu 190 kW, výkony: nejvyšší rychlost na silnici 40 km/h, dojezd na silnici 230 km, brodění 1,00 m, stoupání 40%, svislá překážka 0,76 m, příkop 2,13 m, pancéřování: 20 – 55 mm, výzbroj: kanon SA 35 ráže 47 mm + jeden kulomet ráže 7,5 mm

somua-06.jpg

Do přezbrojování francouzských  jízdních jednotek tankovou technikou v polovině 30. let se zapojilo několik společností. Jednou z nich byla pobočka koncernu Schneider v St. Ouen, známá pod názvem Société d –Outillage-Mécanique et d Usinage d Artillerie, nebo lépe pod zkratkou Somua. V roce 1935 společnost představila prototyp tanku, který okamžitě vyvolal značnou pozornost. Pokrokovost konstrukce byla vzápětí oceněna udělením výrobní zakázky ze strany armády. Jedno z nejlepších, pokud ne vůbec nejlepší obrněné bojové vozidlo své doby bylo v Evropě známé jako Somua S – 35. Pro Francouze neslo označení Automitrailleuse de Combat ( AMC ) modele 1935 Somua.

Tank S – 35 se vyznačoval prvky, které později zdomácněly ve všech moderních konstrukcích tanku. V době, kdy byla většina tanků snýtována z pancéřových plátů, se věž i korba tanku S – 35 vyráběly litím. Tvar litého pancíře přispíval k vysoké míře pancéřové ochrany, stejně jako jeho tloušťka, která byla větší než u jiných tanků ( nejméně 20 mm a nejvíce 55 mm ). Tank navíc disponoval přebytkem výkonu svého vidlicového zážehového 8válce, který mu uděloval na bitevním poli nevídanou pohyblivost. Vnitřní objemné palivové nádrže tanku umožňovaly velký operační dosah. Standardním dorozumívacím prostředkem tankových posádek byly tehdy ruční signály, tank Somua byl již vybaven radiostanicí. Kromě těchto výhod tank disponoval i výkonnou výzbrojí,  47 mm kanonem SA 35, ve své době jednou z nejúčinnějších zbraní svého druhu. Kanon si zachoval určitou bojovou hodnotu až do roku 1944. Pomocnou výzbroj tvořil 7,5 mm kulomet.

Výroba tanku S – 35 běžela pomalu, stíhána nejrůznějšími problémy. Stejná situace před rokem 1939 panovala i v dalších oborech francouzského obranného průmyslu. Před německým vpádem v květnu 1940 se nevyrobilo více než 400 tanků, z nichž pouhých 250 se zapojilo do bojové činnosti. V boji se tanky osvědčily, při jejich zasažení se ovšem projevila závažná konstrukční slabina. Horní a spodní polovina korby byly spojeny ve vodorovné poloze pomocí svorníků. Pokud dělící rovinu zasáhla protitanková střela došlo v místě zásahu k roztříštění obou polovin korby a zničení tanku. V roce 1940 však měl tento nedostatek menší váhu než tradičně nevhodný způsob rozdělení funkcí mezi členy posádky. S – 35 měl tříčlennou posádku ( řidič, radista a velitel ). V jednomístné věži bylo stanoviště velitele, který nejenže musel neustále sledovat vývoj na bojišti a přijímat povely z radiostanice, ale také nabíjet a střílet z kanonu. Stejně jako v případě jiných francouzských tanků, byly tanky Somua organizovány v malých jednotkách roztroušených podél francouzských linií. Tankové jednotky se soustředily dohromady jen vzácně, když se naskytla příležitost k účinnému útoku na německou tankovou kolonu.

Po okupaci Francie Němci převzali do své výzbroje tolik tanků S – 35, kolik jen mohli. Tanky byly zařazeny k okupačním a výcvikovým jednotkám jako PzKpfw 35 – S 739 ( f ). Některé byly předány italské armádě, další sloužily ve Francii v roce 1944 v době vylodění Spojenců. Tanky S – 35 tehdy opět vyrazily do boje, tentokrát na straně Němců. Tanky ukořistěné Spojenci byly předány složkám hnutí Svobodné Francie, kde se zapojily do obléhání pobřežních pevností Atlantického valu, hájených německými posádkami.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt