Základní technické údaje: Armoured Car Humber Mk.I – IV

Posádka: 3 ( u Mk.III 4 ), rozměry: délka 4,572 m, šířka 2,184 m, výška 2,34 m, pohonná jednotka: zážehový vodou chlazený 6válec Rootes o výkonu 90 k ( 67 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 72 km/h, dojezd na silnici 402 km, pancéřování: max. 15 mm, výzbroj: různé variace s kanonem ráže 37 mm, lehkými i těžkými kulomety, či protiletadlovým čtyřčetem Besa v ráží 7,92 mm

Obrněné Humbery byly početně nejvíce zastoupenými typy obrněných vozidel vyráběných ve Velké Británii. Jejich celková výroba dosáhla počtu 5 400. Svůj původ měly v předválečném lehkém kolovém tanku Mk.I firmy Guy. Těchto tanků firma do října roku 1940 vyrobila 101 kusů. Tehdy měly výrobní linky firmy převzít výrobu lehkých tanků a tak se výroba těchto vozidel převedla jinam, především ke společnosti Rootes Group and Karrier Motors Limited v Lutonu. Zde konstrukci firmy Guy upravili k montáži na podvozek dělostřeleckého tahače Karrier KT 4. Firma Guy pokračovala v dodávkách pancéřových koreb a věží. Nový model byl téměř totožný s původní konstrukcí Guy, později jej přejmenovali na obrněný automobil Humber Mk.I.

Humber Mk.I měl poměrně krátký rozvor, přesto se poměrně obtížně ovládal. Používal svařovanou korbu a věž, vyzbrojenou dvěma kulomety Besa – těžkým 15 mm kulometem a lehčím 7,92 mm kulometem. Vozidlo mělo tříčlennou posádku: velitele, který obsluhoval radiostanici, dále střelce a řidiče v přední části korby. První výrobní dodávka činila 500 vozidel, po ní následovalo provedení Mk.II s některými vylepšeními. Přední část korby měla více skloněný pancíř. Mk.III měl větší třímístnou věž, která umožnila zvýšit počet členů posádky na čtyři. Mk.IV se vrátil k tříčlenné posádce, ve věži měl instalován 37 mm americký kanon se spraženým 7,92 mm kulometem Besa. Zvláštním prvkem vozidla byla páka kterou řidič ovládal poklop překrývající otvor v zadní přepážce.  Otvorem se dala v případě nutnosti sledovat situace za vozidlem. První obrněné Humbery zasáhly do bojů v severní Africe před koncem roku 1941. Humber Mk.IV se bojového křestu dočkal až s počátkem bojů v Itálii. Poté se všechny čtyři verze používaly všude tam, kde bojovaly britské a spojenecké jednotky. V Kanadě se vyráběla vlastní verze s některými odlišnostmi.

Vozidlo neslo označení obrněný automobil General Motors Mk.I Fox I. Největším rozdílem oproti originálu, který pocítili bojující vojáci, byla odlišná výzbroj, kterou zde představoval 12,7 mm kulomet Browning a  kulomet Browning ráže 7,62 mm. Vyráběla se i podstatně odlišná verze vozidla Humber Mk.III, určená k transportu radiostanic, nazývaná Rear Link ( zadní článek ). Měla pevnou věž s nefunkční atrapou kanonové hlavně. Jiná verze vybavená radiostanicemi sloužila jako mobilní dělostřelecké pozorovací stanoviště. K tomuto účelu se přestavěla řada kanadských Foxů. Později na mnoha Humberech přibyla lafeta pro protiletadlový kulomet. Montovaly se na ní kulomety Vickers K, místo kulometčíka bylo ve věži. Na lafetu se dal rovněž připojit kulomet Bren. Jiným bojovým doplňkem byly vrhače zadýmovacích granátometů. Rozsáhlejší přestavbou vznikla protiletadlová verze Humber AA Mk.I se čtyřmi kulomety Besa ráže 7,92 mm ve speciální věži. Vozidla k armádě dorazila během roku 1943. Každý pluk obrněných vozidel obdržel jednu četu vyzbrojenou čtyřmi protiletadlovými Humbery. V roce 1944 však byly protiletadlové prostředky z výzbroje staženy, protože již pro ně nebylo další uplatnění. Po roce 1945 Britové mnohé Humbery prodali nebo postoupili jiným armádám. Některá vozidla sloužila na Dálném východě ještě počátkem 60. let.