Základní technické údaje: Rhino

Posádka: 4, hmotnost: 8,4 t, rozměry: délka 4,60 m, šířka 2,30 m, výška 2,60 m, pohonná jednotka: řadový 6válec GMC, pancéřování: čelní a věž 30 mm, boční a záď 11 mm, výzbroj: kanon ráže 40 mm + jeden kulomet ráže 7,7 mm

Jedním z projektů stavby obrněných vozidel v Austrálii se stal program těžkého obrněného automobilu Rhino. Velení armády sestavilo specifikaci na tento typ koncem roku 1941, přičemž plánovalo využít maximálního množství již existujících dílů a součástek. Podvozek General Motor Canada CMP s motorem vzadu byl použit i v kanadských obrněných automobilech Fox. Rhino byl poháněn řadovým benzinovým 6válcem GMC. Trup z pancéřových plátů domácí výroby byl na přídi silný 30 mm, na bocích a zádi 11 mm. Věž, odvozená z britského křižníkového tanku Crusader byla postavena z plechů rovněž o tloušťce 30 mm. Výzbroj vozidla sestávala z 2liberního kanonu ( 40 mm ) a vedle něj souose umístěného kulometu Vickers ráže 7,7 mm.

Posádka byla tvořena čtveřicí mužů – řidič seděl na obvyklém místě v přední části vozidla, zatímco velitel, střelec a nabíječ ( který zároveň plnil funkci radisty ) měli svá pracoviště ve věži. Vývojové práce byly zahájeny stavbou dřevěné makety ve skutečné velikosti. V roce 1942 byly postaveny dva prototypy, z nichž druhý nebyl vybaven otočnou věží. Sloužil jako vzorek pro budoucí obrněný transportér. Prototyp s plnou výbavou včetně věže se zúčastnil přehlídky v ulicích Victorie 11. listopadu 1942, společně s tanky Sentinel a další australskou konstrukcí obrněným automobilem Rover. Na stavbě prototypů spolupracovalo několik podniků. Tak například věž a korba vznikly v továrně General Holden ve Woodvillu.

Přehlídka z listopadu 1942 se však ukázala jako vrcholem kariéry Rhina. Při zkouškách konstruktéři poukazovali na enormní zatížení náprav a jejich vysoké provozní opotřebení, v polovině války již navíc australská armáda mohla získat podobná vozidla z Velké Británie a USA. Cesta dovozu rozšířených spojeneckých vozidel byla levnější a jednodušší, navíc usnadňovala zajišťování náhradních dílů. Vývoj Rhina by navíc potřeboval další čas k dotažení vozidla do stavu, vhodného pro sériovou výrobu a zařazení do bojové služby. Program obrněného vozidla Rhino byl z těchto důvodů nakonec v březnu 1943 ukončen.