Základní technické údaje: Marder II

Posádka: 3 nebo 4, hmotnost: 11 t, rozměry: délka 6,36 m, šířka 2,28 m, výška 2,20 m, pohonná jednotka: zážehový motor Maybach HL 62 o výkonu 140 k ( 104 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 40 km/h, dojezd na silnici 190 km, brodivost 0,9 m, stoupání 57 %, svislá překážka 0,42 m, příkop 1,8 m, pancéřování: 14,5 – 30 mm, výzbroj: kanon Pak 40/2 ráže 75 mm + kulomet ráže 7,92 mm

Stejně jako PzKpfw I také následující typ PzKpfw II přišel do výzbroje v roce 1935 s tím, že bude sloužit především k výcvikovým a vývojovým účelům. Nakonec se v letech 1939 – 1940 uplatnil jako výzbroj frontových jednotek, neboť Němci neměli dostatek skutečných bojových tanků, které by je nahradily. V boji se tank osvědčil relativně dobře přesto, že jeho hlavní výzbrojí byl pouze kanon ráže 20 mm. V roce 1941 však již přišel nejvyšší čas PzKpfw II nahradit, neboť střely jeho kanonu dokázaly probít pancíře jen slabě chráněných cílů. Malé rozměry věže a jejího ložiska nedovolovaly instalaci výkonnější výzbroje. V Německu však stály tovární linky na výrobu podvozků a v té době si Němci nemohli dovolit nechat je ladem. Nakonec se uvolněných výrobních kapacit využilo ke stavbě stíhače tanků na podvozku PzKpfw II.

Prototyp nového Panzerjägera byl vyzbrojen 5 cm protitankovým kanonem, sériové provedení však mělo speciální verzi 7,5 cm protitankového kanonu Pak 40, označenou Pak 40/2. Tento výkonný kanon byl standardní německou protitankovou zbraní. V kombinaci s pohyblivým podvozkem vznikla zbraň, která možnosti kanonu ještě zvýšila. Zadek kanonu se skrýval za 10 mm silným skloněným pancířem nástavby. Pancíř poskytoval obsluze kanonu potřebnou ochranu. K vyvážení hmotnosti kanonu se motor v korbě posunul více dozadu. Kapota motoru se využila jako pracovní plocha pro potřeby obsluhy. Vozidlo se nazývalo Marder II ( kuna ), v oficiálních dokumentech se označovalo mnohem těžkopádněji (  7,5 cm Pak 40/2 auf Slf II – 7,5 cm protitankový kanon 40/2 na samohybné lafetě typu II ).

Marder II se vyráběl až do roku 1944. Stal se jednou z nejrozšířenějších samohybných německých dělostřeleckých konverzí. Celkem se jich vyrobilo 1 217, což bylo více než u všech ostatních zbraní tohoto druhu. Marder II byl skutečnou účelnou a účinnou zbraní. Byl poměrně malý, jeho jízdní vlastnosti v terénu byly dobré a jeho kanon dokázal probít pancíř prakticky všech tanků protivníka, s výjimkou supertěžkých sovětských tanků, jako byl například IS – 2. Na kapotě motoru se přepravovalo 37 schránek na uložení kanonových nábojů, dále zde byl úložný prostor pro 6 000 kulometných nábojů. Pomocnou výzbroj vozidla tvořil zpravidla kulomet MG 34 nebo MG 42 ráže 7,92 mm. Většina vyrobených vozidel Marder II putovala na východní frontu, ale jinak je německé jednotky používaly na všech bojištích. V roce 1944 výroba Marderu II skončila. Počet členů obsluhy kanonu se z úsporných důvodů často snižoval na jediného muže. Vývoj typu pokračoval po celou dobu jeho výroby. Ke konci války se některé Mardery II vybavily infračervenými světlomety pro zjišťování cílů. Takto upravená vozidla se ke konci války používala na východní frontě. Nové moderní vybavení však již nemohlo zvrátit výsledek války.