Základní technické údaje: Wespe

Posádka: 5, hmotnost: 11 t, rozměry: délka 4,81 m, šířka 2,28 m, výška 2,30 m, pohonná jednotka: zážehový 6válec Maybach o výkonu 140 k ( 104, 4 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 40 km/h, dojezd na silnici 220 km, brodivost 0,8 m, pancéřování: 18 mm, výzbroj: 10,5 cm houfnice leFH 18

Již počátkem roku 1939 bylo zřejmé, že nejlepší část své kariéry má malý tank PzKpfw II za sebou. Tank neměl ani výkonnou výzbroj, ani potřebnou pancéřovou ochranu. Jeho výrobní provozy však byly zařízené a tank samotný se osvědčil jako spolehlivé vozidlo. Když se objevily úvahy o možnosti stavby samohybných dělostřeleckých zbraní, byl podvozek PzKpfw II vybrán jako vhodný nosič pro 10,5 cm lehkou polní houfnici leFH 18. Úprava tankové korby pro instalaci houfnice byla velmi prostá. Na zadní část korby se umístila otevřená nástavba, za kterou se upevnila houfnice. V místě ložiště tankové věže se vytvořil pancéřovaný prostor pro uložení střeliva. Tloušťka pancíře nástavby dosahovala nejvýše 18 mm.

Vzniklé vozidlo dostalo název Wespe ( vosa ). Plné oficiální označení bylo podstatně těžkopádnější: leFH 18/2 auf Fgst PzKpfw II ( Sd ) SdKfz 124 Wespe. Byla to oblíbená malá samohybná dělostřelecká zbraň, která brzy získala pověst spolehlivého a pohyblivého prostředku. První stroje postavené na podvozku PzKpfw II Ausf. F poprvé zasáhly do bojů na východní frontě v roce 1943. Zde je používaly divizní dělostřelecké baterie v sestavách tankových divizí a divizí pancéřových granátníků. Jeden prapor měl zpravidla pět baterií po šesti houfnicích. Wespe byla velmi úspěšná podpůrná dělostřelecká zbraň. Adolf Hitler osobně nařídil, aby se veškerá výroba podvozků PzKpfw II využila ke stavbě dalších houfnic Wespe. Jejich stavbě se obětovaly mnohé další improvizované zbraně na podvozku PzKpfw II, které byly z podvozků demontovány nebo přemístěny na jiný podvozek.

Hlavním výrobním závodem Wespe byl podnik Famo v Polsku. Výroba běžela rychlým tempem až do poloviny roku 1944, potom byla přerušena. Celkem vzniklo 682 vozidel s houfnicí a 158 vozidel bez hlavní výzbroje a se zavařeným otvorem v čelním pancíři nástavby, určeného pro hlaveň. Vnitřní prostor nástavby vozidel bez výzbroje sloužil k přepravě střeliva k bateriím v předních liniích. Wespe vyrážela do boje zpravidla s pětičlennou posádkou včetně řidiče a 32 náboji. Baterie Wespe byly plně mobilní, k dopravě střeliva a jiného materiálu se ovšem většinou používala jen lehce pancéřovaná užitková vozidla. Předsunutí pozorovatelé měli obvykle lehké terénní automobily, některé baterie k tomuto účelu používaly bývalé československé a francouzské lehké tanky. Příkazy k palbě dostávalo velení baterie prostřednictvím radiostanice. K podřízeným palebným postavením se příkazy předávaly telefony. Hlavní výzbroj Wespe představovala standardní 10,5 cm houfnice leFH 18, zavedená také u tažených baterií ( kde byly mnohé vybaveny úsťovou brzdou ). Samohybné i tažené houfnice používaly stejné střelivo a měly také stejný maximální dostřel 10 675 m.